Komentář editora k textu

Ve Státním okresním archivu Uherské Hradiště, v Archivu města Bojkovic je pod inventárním číslem 16 uložen rukopis s názvem Krevní kniha městečka Bojkovic.

Jde o papírový kodex o velikosti 310 × 205 mm, kniha má původní kožené renesanční desky, které jsou ozdobené kyticí květin ve váze. Obsahuje 149 tužkou foliovaných listů a dva nefoliované. Podle Verbíka je původní foliování pouze na fol. 1–42, další bylo doplněno později, avšak to nebylo provedeno ani z poloviny. Moderní foliaci provedli kaplan Koželuh s učitelem Ad. Cillichem, úplnou foliaci tužkou navazující na původní pak vytvořil Al. Jašek. Čtyřicet listů zůstalo nepopsaných (Verbík 1971:167). Podle torzovitých zápisů lze předpokládat, že původní kniha byla obsáhlejší, a nedochovala se tak v celé své podobě. Písař do knihy přepisoval i došlou korespondenci od vyššího práva (otcovského) v Uherském Brodě, z níž některé části chybějí, případně došlo k zpřeházení záznamů. Kniha byla založena roku 1636, a protože do ní byly přepsány i starší záznamy, obsahuje procesy z let 1630–1721.

Zajímavostí této smolné knihy je, že záznamy nejsou oproti jiným smolným knihám řazeny chronologicky, nýbrž jsou rozděleny podle typu deliktu do oddílů, jejichž názvy jsou uvedeny na titulní straně, s mírnými odlišnostmi i na začátku jednotlivých částí. Jde tedy o následující: „O čarodějníctví“ (fol. 1r), „O vraždách a mordích“ (fol. 15r), „O trestaní cizoložníků a smilníků“ (fol. 31r), „O trestání pro všelijakou krádež, tolikéž i na ty, jenž zloděje přechovávají a v domích svých fedrují“ (fol. 60r), „O pokutách těch, kteříž včelám škodí“ (fol. 86r), „O přechovávání a folkování škůdců lidských“ (fol. 96r), „O pokutách všelijakýho zrádcovstva“ (fol. 106r). Některé z nich zůstaly prázdné, naopak v případech, kdy se nedostávalo místa, byl záznam procesu dokončen v oddíle jiném.

Předkládaná edice přináší zpracování části „O čarodějníctví“, která pokrývá fol. 1r–11r. Ta obsahuje projednávání jediného případu týkajícího se čarodějnictví žen Kateřiny Shánělky, Zuzany Ouředníčkové a Kateřiny Mrázky. Na foliích 1r– 7v se nachází žaloba, vyznání osob, největší plochu zabírá korespondence s vyšším právem v Uherském Brodě. Na fol. 8r–11v je pak zapsáno dokončení procesu z části O vraždách a mordích, které je uvozeno: „Ostatní psaní přináležející k akcí provedeného mordu od Mikuláše Vaňačíka z Klobouk a Jíry Noska z Divinic nad Martinem Nedvědem, jinak Holubcem, poněvádž se při tituli o mordích na listu 30. níže kde psáti nemělo.“

Časové období, které zápisy pokrývají, jsou v případě čarodějnic léta 1630 a 1635, 1636 (rok 1630 je však zřejmě zapsán mylně, neboť jde o naučení a ortel na případ projednávaný v roce 1635, stejně tak je zřejmě zapsán mylně i rok 1636, kdy jde o útrpné vyznání, na něž se navazuje v roce 1635).

Knize byla pozornost věnována již od počátku 20. století (srov. řazeno chronologicky Klvaňa 1900, 1901, Jelínek 1906, Dolina 1925, Jašek 1939/1940, Pospíšil 1966, Verbík 1971). Nejnovější Verbíkova edice, byť jde o práci historika, je lingvisticky poměrně spolehlivá, upozorníme jen na některé odchylky: na fol. 10v je mylně interpretován text: „Opilý zlý skutek čině, nemá vejmluvy. Protož opilej vraždu, kradež aneb mord učině, opilství jeho nevymlouvá,“ Verbík přepisuje jako: „Opilý zlý skutek činěné má vejmluvy, protož opilej vraždu krádež aneb mord učině, opilství jeho nevymlouvá.“ Verbík dále ponechává skupinu žš ve slově vyžší, emenduje výskyt předložek s/z v případech, kdy užívání podle něj „bylo nelogické (s před znělou souhláskou se psalo z a naopak z před neznělou souhláskou jako s), bylo toto sjednoceno podle dnešního užívání)“ (Verbík 1971: 15), nezachovává skupinu tc (nětco) aj. Odlišně se také stavíme k přepisu cizích slov, např. procedirowat přepisuje Verbík jako procedírovat, my jako procedýrovat, stejně nakládáme s i po tvrdých konsonantech i v jiných přejatých slovech. Přestože dále uvádí, že „[p]roblémem zůstává délka samohlásek, kde se postupovalo podle předlohy, případně podle nářečního užívání“ (Verbík 1971: 15), je však patrné, že kvantita je spíše doplňována, a to jak v koncovkách, tak v kmeni slov, a to i v případech, kde je odlišná kvantita od dnešního stavu poměrně dobře popsána (např. délka v akuzativu zájmena ona, viz např. Janečková 2009: 143–144).

Text o čarodějnictví je psán poměrně čistě, jen málo škrtů je v části pojednávající o vraždě. Obsahuje značné množství zkratek, které rozepisujeme a v původní podobě je transliterujeme v poznámce. K emendaci přistupujeme pouze v krajních případech, kde se jedná o zjevné omyly (viz fol. 5v: „však jest toho mnoho lidu nelibýho <nebybyho>“; fol. 8v „o tom jest p. ouředníku našemu vědomost dána <dáno>“; fol. 8v „Purkmist a rada města Brodu Uherského <Vherſké>“; fol. 9v „Mikulaše <Mikukulaſſe> Vaňačíka“).

Co se týče kvantity, snažíme se zachovat předlohu, neboť se dá odhadovat vliv mluveného jazyka. Postupujeme tedy takto: V případě kmene slov se opíráme se o dosavadní výzkumy zápisu kvantity v soudobých textech (Černá 2015, Dittmann 2016, Janečková 2009, Vážný 1964) či Lexikální databázi humanistické a barokní češtiny; pokud jsme daný jev nedohledali, doplňujeme dnešní kvantitu a slovo opatřujeme poznámkou s transliterací. U písmene u jsme dospěli k názoru, že případná čárka/tečka nenaznačuje délku, ale je signálem, že se jedná právě o toto písmeno, proto kvantitu zaznamenáváme podle dnešního stavu. Při zápisu náslovného ú předpokládáme, že kvantita nekolísala, zapisujeme proto vždy ú- (srov. Dittmann 2018: 107).

Pouze v případě koncovek adjektiválií kvantitu normalizujeme, přestože i zde se dá odhadovat vliv mluveného jazyka a zápis zde též kolísal (např. v nominativu singuláru maskulina -ý je kvantita zapsána v 82 % případů (celkem 39 tokenů).

Jazyk bojkovické knihy byl již dříve reflektován v článcích či diplomových pracích (viz. Fic 2015, Filipová 2020, Pleskalová 1976).

Literatura

ČERNÁ, A. M. (2015). Vokalická kvantita v rukopise T starých letopisů českých. Listy Filologické 138(3–4), 269–298.

DITTMANN, R. (2016). Samohlásková délka v Kralické bibli šestidílné. Listy Filologické 139(3–4), 341–381.

DITTMANN, R. (2018). Vokalismus Bible kralické šestidílné II. Uplatnění změn proběhlých od konce 14. století. Listy filologické 141(1–2), 95–130.

DOLINA, K. (1925). Z krevní knihy městečka Bojkovic, Zahrada Moravy II, 37, 54, 70.

FIC, K. (2015). Jazyk bojkovické krevní knihy. Vlastivědný věstník moravský 32, 211‒215.

FILIPOVÁ, J. (2020). Diftongizace ý > ej v moravských smolných knihách. Praha: Filozofická fakulta Univerzity Karlovy [nepublikovaná diplomová práce].

JANEČKOVÁ, M. (2008). K jazyku českého baroka. Praha: ARSCI.

JAŠEK, A. (1939/1940). O nepodařených výkonech popravčího při hrdelním právu bojkovickém. Mojmírova říše I, 56–59.

JAŠEK, A. (1939/1940). V paragrafech hrdelního práva. Podřevnicko I, 60–63.

JELÍNEK, J. (1906). O pokutách těch, kteříž včelám škodí. Selský archiv V, 221–224.

KLVAŇA, J. (1900). Krevní kniha městečka Bojkovic. Časopis českého muzea XXIV, 250–260, 376–387.

KLVAŇA, J. (1901). Krevní kniha městečka Bojkovic. Časopis českého muzea XXV, 66–77, 178–184, 292–295, 402–405.

Krevní kniha městečka Bojkovic. Státní okresní archiv Uherské Hradiště, fond Archiv města Bojkovic, inventární číslo 16.

NEJEDLÝ, P. et al. Lexikální databáze humanistické a barokní češtiny [online]. Praha: Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2010 [citován stav z 1. 12. 2021]. Dostupné z WWW: <https://madla.ujc.cas.cz>.

PLESKALOVÁ, J. (1976). Osobní jména v krevní knize městečka Bojkovice. Sborník prací Filozofické fakulty brněnské univerzity 25(24), s. [57]–66.

POSPÍŠIL, B. (1966). Krevní kniha městečka Bojkovic. Olomouc: Pedagogická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci, [nepublikovaná magisterská diplomová práce].

VÁŽNÝ, V. (1964). Historická mluvnice česká. II, Tvarosloví. 1. část, skloňování. Praha: Státní pedagogické nakladatelství. 

VERBÍK, A. (1971). Krevní kniha městečka Bojkovic. Uherské Hradiště: Slovácké muzeum.