Knihovna Národního muzea (Praha, Česko), sign. III E 48, 1473
oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., Praha 2012–2024
Tato edice je autorské dílo chráněné ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, a je určena pouze k nekomerčním účelům.
Obecné ediční zásady
Elektronické edice jsou pořizovány výhradně z rukopisů, prvotisků a starých tisků z období 13.–18. století (resp. 1780; v odůvodněných případech jsou možné přesahy i za uvedené rozmezí). Při jejich vytváření je uplatňován kritický přístup k vydávanému textu. Texty jsou transkribovány, tj. převedeny do novočeského pravopisného systému, s tím, že jsou respektovány specifické rysy soudobého jazyka. Elektronické edice vznikají na akademickém pracovišti zabývajícím se lingvistickým výzkumem, proto je kladen mimořádný důraz na interpretaci a spolehlivý záznam jazyka památky.
Transkripce textů se řídí obecně uznávanými edičními pravidly, jimiž jsou pro období staré a střední češtiny zejména texty Jiřího Daňhelky Směrnice pro vydávání starších českých textů (Husitský Tábor 8, 1985, s. 285–301), Obecné zásady ediční a poučení o starém jazyce českém (in: Výbor z české literatury od počátků po dobu Husovu. Praha, Nakladatelství Československé akademie věd 1957, s. 25–35) a Obecné zásady ediční a poučení o češtině 15. století (in: Výbor z české literatury doby husitské. Svazek první. Praha, Nakladatelství Československé akademie věd 1963, s. 31–41) a text Josefa Vintra Zásady transkripce českých textů z barokní doby (Listy filologické 121, 1998, s. 341–346). Tato obecná pravidla jsou přizpůsobována stavu a vlastnostem konkrétního textu. Při transkripci textu editor dbá na to, aby svou interpretací nesetřel charakteristické rysy jazyka a textu, zároveň však nezaznamenává jevy, které nemají pro interpretaci textu či jazyka význam (tj. např. grafické zvláštnosti textu). Tyto obecné ediční zásady jsou v elektronické edici doplněny o specifickou ediční poznámku vážící se ke konkrétnímu textu.
Součástí elektronických edic je textověkritický a poznámkový aparát, jehož obsah a rozsah je zcela v kompetenci jednotlivých editorů. Bez výjimek jsou v kritickém aparátu zaznamenány všechny zásahy do textu, tj. emendace textu (uvozené grafickou značkou ]). Uzná-li to editor za vhodné, může k vybraným úsekům uvádět také transliterované znění předlohy (v tomto případě následuje transliterovaná podoba za dvojtečkou). Pravidelně jsou zaznamenávány informace týkající se poškození či fragmentárnosti předlohy, nejistoty při interpretaci textu atp. Naopak výjimečně jsou zachyceny mezitextové vztahy.
Elektronické edice neobsahují slovníček vykládající méně známá slova. K tomuto účelu slouží slovníky zapojené do jednotného vyhledávacího systému Vokabuláře webového (http://vokabular.ujc.cas.cz/hledani.aspx), případně též slovníky nezapojené do tohoto vyhledávání (http://vokabular.ujc.cas.cz/zdroje.aspx).
V širším kontextu a podrobněji jsou uplatňované ediční zásady popsány v práci Aleny M. Černé a Borise Lehečky Metodika přípravy a zpracování elektronických edic starších českých textů (ke stažení zde), kterou v roce 2016 certifikovalo Ministerstvo kultury ČR.
Komentář editora k textu
Jako výchozí text pro edici rukopisu GestaM (Praha, Muz III E 48) byla stanovena verze zahrnující opravy psané rubrikátorem a dvěma černými korektory. Ti ozřejmovali zjevné písařovy omyly v přepisu, např. na f. 26v „neymieyſſi“ – „nejvěrnější“, 91v „ſwa“ – „s voza“, 114r „weſſe“ – „vešle“, a slovosled, např. na f. 46v „schovali pro Bóh“ – „pro Bóh schovali“. Poznámkami jsou opatřeny pouze jejich přípisky větné na f. 18r, 69v, 80r, 99v a 126r. Edice zatím neobsahuje marginální latinsko-české přípisky kazatele ze 16. století a též karmínové opravy, značky a přípisky Václava Hanky z 19. století, který si všímal jazykových jevů.
Rukopis se vyznačuje četnými omyly způsobenými opisem, v podobě chybného zápisu, přesmyček, reduplikace textu a vynechávek; ty jsou vždy emendovány. Pokud se přistoupilo k doplnění zjevně chybějícího textu, je uveden návodný pramen, jímž byly další dva dochované staročeské rukopisy Gest Romanorum: GestaB (Praha, Muz III E 43, 1443) a GestaU (Praha, UK XVII F 28, pol. 15. stol) podle paleografické edice J. V. Nováka (Praha, 1895), a výjimečně latinská edice Gest, kterou připravil W. O. E. Oesterley (Berlín, 1872). Paralela se neuvádí pouze při rozepsání jednohláskové předložky, kterou písař vynechává, následuje-li shodná hláska př. na f. 27r „k králi“. Nečitelná místa z důvodu ohybu stránky jsou emendována s poznámkou, že se jedná o nečitelný text. Písař velmi často jednotlivé hlásky vynechával, zvláště „e“ (na f. 48r „wliky“ – „veliký“, 97v „chcte“ – „chcete“), „i“ (12v „przgymani“ – „přijímaní“, 56v „przgel“ – „přijel“), r (na f. 134r „kteak“ – „kterak“, 38r „kew“ – „krev“), „v“ (6v „ſe“ – „v své“, 17r „oſſem“ – „ovšem“) a „t“ (23r „Czirzy“ – „Čtyři“, 96v „kerak“ – „kterak“), tyto vynechávky se v kontextu dalších písařských chyb jeví spíše jako nedbalost zápisu, proto jsou v edici emendovány rovněž.
Staročeská Gesta Romanorum jsou dílem překladovým, což je patrno i v tomto rukopisu; na syntaktické zvláštnosti je stručně v textu upozorňováno, také jsou v kódu poznámek uvedeny překladatelské omyly v lexiku, které podchytil v komentáři své edice na s. XIX J. V. Novák. Latinský explicit na f. 143v je přepsán podle Novákovy intepretace na s. XI.