1. Janovo evangelium

Znění Janova evangelia v BiblOl více méně odpovídá prvotnímu překladu textu dochovanému v Bibli drážďanské a v Bibli litoměřicko-třeboňské. V drobnostech však bylo znění revidováno a k některým místům byly během revize připojeny variantní překlady (např. otsud nebo odtudto za lat. hinc J 2,16; sě povýšiti aneb utěšiti za lat. exsultare J 5,35; věk nebo léta za lat. aetatem J 9,21 apod.; srov. Kyas 1971, s. 43).

2. Ediční zpracování

Předložená edice je novým zpracováním textu, jejž v roce 1981 vydal V. Kyas v prvním svazku Staročeské Bible drážďanské a olomoucké (Kyas 1981). Vladimír Kyas zde mimo jiné velmi precizně představil tradici, z níž text Janova evangelia v Olomoucké bibli vychází (Kyas 1981, s. 26n), a také jeho grafickou a jazykovou stránku (Kyas 1981, s. 28n). Opíráme se o převod Kyasovy edice do elektronické podoby, který pro staročeskou textovou banku Vokabuláře webového připravila H. Kreisingerová.

Ačkoli naše zpracování vychází přímo z rukopisu, ke starší edici Kyasově důsledně přihlíží. Z tohoto důvodu ve své edici pečlivě zaznamenáváme nejen všechna místa, která podle našeho soudu Kyas interpretoval chybně, ale také všechna místa, na nichž jsme se od Kyasovy interpretace odchýlili, navzdory tomu, že ji nepovažujeme za nutně nesprávnou (nejčastěji v případě vlastních jmen nebo specifických souhláskových skupin). Stalo se tak zejména s ohledem na účel vzniku naší edice. Ta totiž tvoří též součást online konkordanční aplikace Diabible, která sdružuje přepisy více biblí různého původu a doby vzniku;[3] Diabible [online]. Praha: Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i., oddělení vývoje jazyka 2024. Dostupné z: https://diabible.ujc.cas.cz/. pro dobrou funkčnost této aplikace jsme se rozhodli případy, které umožňují vícero možných přepisů, řešit co nejvíce jednotně. V rámci možností proto jednotíme také hranice slov a větných celků a užití interpunkce, na tyto zásahy s ohledem na přiměřenost poznámkového aparátu neupozorňujeme.

Oproti Kyasově edici odlišně interpretujeme některé jevy, například řemýka m. řemíka (J 1,27), slóve m. slove (J 4,5), vzprúčné m. vzpručné (J 4,14), načierat m. načěrat (J 4,15), živ m. žív (J 4,50), světedlnicě m. svietedlnicě (J 5,35), uvinnil m. uvinil (J 5,45), otevřěny m. otevřěni (J 9,10), róždie m. roždie (J 12,13), ovotce m. ovoce (J 15,2), úfajte m. ufajte (J 16,33) apod. A opravujeme některá chybná čtení rukopisu, např. z m. i (J 4,54), ihned m. inhed (J 5,9), kniežata m. k němu kniežata (J 7,32), což m. co (J 8,5), světcká m. světská (J 9,5), od m. ot (J 11,53), jiná m. jiné (J 19,18) apod.; a tiskové chyby edice, např. spustil m. pustil (J 5,7), jdieše m. jdieš (J 6,2).

Text Janova evangelia je zaznamenán spřežkovým pravopisem s nečetnými rysy pravopisu primitivního a diakritického. Podrobný popis stavu podal V. Kyas (Kyas 1981, s. 28n).

V transkripci se řídíme obecně uznávanými edičními pravidly, ve zkratce upozorníme na některé specifické jazykové jevy staročeského textu Janova evangelia. Emendujeme pouze zjevné chyby, jako jsou vynechaná nebo chybná písmena, zpřeházená slova apod. Na řídké písařovy opravy neupozorňujeme.

Vzhledem ke stáří památky a k pravidelnosti jevu neodstraňujeme jotaci v krátkých slabikách.

Z hláskoslovných změn zachováváme např.:

- c > tc (např. ovotce);

- ó > ie (např. ciesařiev, košiev, krajiev) a o > ě (např. králevstvie);

- ie > é (např. Upřémý);

- sť na místě šč (např. očistěnie).

Vynechaný text oproti předloze důsledně oproti Kyasově edici značíme a doplňujeme jej podle Bible litoměřicko-třeboňské (dále BiblLitTřeb, 1. díl, Litoměřice, Státní oblastní archiv v Litoměřicích, fond Biskupské sbírky Litoměřice, sign. BIF 3.2), přestože tento pramen byl již na četných místech opraven korektorem (srov. Kyas 1981, s. 33), v poznámce připojujeme znění klementinské Vulgáty (The Clementine Vulgate Project). Jedná-li se však o text, který je vypuštěn i ve variantních latinských pramenech, tuto skutečnost uvádíme pouze v poznámce (+ lat., nemá var.). Dále upozorňujeme na přidaný text nemající oporu v klementinské Vulgátě (navíc oproti lat.), případně připojujeme variantní latinské znění daného místa (var.) podle kritické edice Nouum testamentum D. N. Iesu Christi Latine secundum editionem Hieronymi, I (1889–1898).

Text dělíme na verše a odstavce podle klementinské Vulgáty.[4] The Clementine Vulgate Project, dostupné na WWW: http://vulsearch.sourceforge.net/html/Io.html; citován stav z 31. 1. 2020. Na několika místech jsme proto oproti Kyasově edici přemístili hranici biblických veršů tak, aby byla v souladu s klementinskou Vulgátou, srov. verše J 5,18–19, J 7,19–20, J 10,41–42, J 11,8–9, J 12,24–25, J 16,4–5. V poslední části 6. kapitoly 51. verš dělíme na dva (51 a 52), čímž dochází k posunu číslování na konečných 72 veršů místo 71. Lišíme se také v 7. kapitole, kde 19. a 20. verš dělíme odlišně. Posunut byl i začátek verše J 16,5.

Literatura

Boháček, Miroslav – Čáda, František (1994): Beschreibung der mittelalterlichen Handschriften der Wissenschaftlichen Staatsbibliothek von Olmütz, Köln.

The Clementine Vulgate Project, dostupné na WWW: http://vulsearch.sourceforge.net (citován stav z 31. 1. 2020).

Kyas, Vladimír (1971): První český překlad bible, Praha.

Kyas, Vladimír (1981): Staročeská Bible drážďanská a olomoucká I, Praha.

Kyas, Vladimír (1997): Česká bible v dějinách národního písemnictví, Praha–Velehrad.

Staročeské biblické předmluvy (2019), Kateřina Voleková – Andrea Svobodová (eds.), Praha.

Voleková, Kateřina (2017): Muzejní zlomek s opisem Evangelia sv. Matouše s homiliemi, in: Listy filologické 140 (1–2), s. 247–257.