Pseudo-Bernard z Clairvaux Epištola svatého Bernarta, kterúž jest psal Rejmundovi rytieři o řádném spravování hospodářstvie takto
editor: Hanzová, Barbora
Národní knihovna České republiky (Praha, Česko), sign. XVII E 14. 4. čtvrtina 15. století

oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., Praha 2018–2019

Tato edice je autorské dílo chráněné ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, a je určena pouze k nekomerčním účelům.

Edice vznikla v rámci řešení projektu č. LM2015081 „Výzkumná infrastruktura pro diachronní bohemistiku“ (akronym RIDICS).

Obecné ediční zásady

Elektronické edice jsou pořizovány výhradně z rukopisů, prvotisků a starých tisků z období 13.–18. století (resp. 1780; v odůvodněných případech jsou možné přesahy i za uvedené rozmezí). Při jejich vytváření je uplatňován kritický přístup k vydávanému textu. Texty jsou transkribovány, tj. převedeny do novočeského pravopisného systému, s tím, že jsou respektovány specifické rysy soudobého jazyka. Elektronické edice vznikají na akademickém pracovišti zabývajícím se lingvistickým výzkumem, proto je kladen mimořádný důraz na interpretaci a spolehlivý záznam jazyka památky.

Transkripce textů se řídí obecně uznávanými edičními pravidly, jimiž jsou pro období staré a střední češtiny zejména texty Jiřího Daňhelky Směrnice pro vydávání starších českých textů (Husitský Tábor 8, 1985, s. 285–301), Obecné zásady ediční a poučení o starém jazyce českém (in: Výbor z české literatury od počátků po dobu Husovu. Praha, Nakladatelství Československé akademie věd 1957, s. 25–35) a Obecné zásady ediční a poučení o češtině 15. století (in: Výbor z české literatury doby husitské. Svazek první. Praha, Nakladatelství Československé akademie věd 1963, s. 31–41) a text Josefa Vintra Zásady transkripce českých textů z barokní doby (Listy filologické 121, 1998, s. 341–346). Tato obecná pravidla jsou přizpůsobována stavu a vlastnostem konkrétního textu. Při transkripci textu editor dbá na to, aby svou interpretací nesetřel charakteristické rysy jazyka a textu, zároveň však nezaznamenává jevy, které nemají pro interpretaci textu či jazyka význam (tj. např. grafické zvláštnosti textu). Tyto obecné ediční zásady jsou v elektronické edici doplněny o specifickou ediční poznámku vážící se ke konkrétnímu textu.

Součástí elektronických edic je textověkritický a poznámkový aparát, jehož obsah a rozsah je zcela v kompetenci jednotlivých editorů. Bez výjimek jsou v kritickém aparátu zaznamenány všechny zásahy do textu, tj. emendace textu (uvozené grafickou značkou ]). Uzná-li to editor za vhodné, může k vybraným úsekům uvádět také transliterované znění předlohy (v tomto případě následuje transliterovaná podoba za dvojtečkou). Pravidelně jsou zaznamenávány informace týkající se poškození či fragmentárnosti předlohy, nejistoty při interpretaci textu atp. Naopak výjimečně jsou zachyceny mezitextové vztahy.

Elektronické edice neobsahují slovníček vykládající méně známá slova. K tomuto účelu slouží slovníky zapojené do jednotného vyhledávacího systému Vokabuláře webového (http://vokabular.ujc.cas.cz/hledani.aspx), případně též slovníky nezapojené do tohoto vyhledávání (http://vokabular.ujc.cas.cz/zdroje.aspx).

V širším kontextu a podrobněji jsou uplatňované ediční zásady popsány v práci Aleny M. Černé a Borise Lehečky Metodika přípravy a zpracování elektronických edic starších českých textů (ke stažení zde), kterou v roce 2016 certifikovalo Ministerstvo kultury ČR.

Komentář editora k textu

Ediční poznámka

Edice se zakládá na rkp. Praha, NK ČR, sign. XVII E 14, f. 224v‒227v, facsimilia rukopisu jsou zveřejněna v digitální knihovně Manuscriptoria <http://www.manuscriptorium.com/apps/index.php?direct=record&pid=AIPDIG-NKCR__XVII_E_14___36VMVTC-cs>, kde je uvedený i kodikologický popis. Rukopis evidují také Jungmann (1849, odd. III., č. 252, s. 77), Truhlář (1906, č. 190, s. 75‒76) a Vidmanová (1962, rukopis F, zvl. s. 47). Rukopis je součástí mravně-poučného kodexu, kde je zařazen za památkami Knihy čtvery o rozličných ctnostech Albertana Brixienského a Skutky a mravy dávných mudrců Pseudo-Gualtera Burleye. Rukopis se datuje do poslední čtvrtiny 15. století, text vznikl nejdříve v roce 1475, protože v kodexu je na f. 164r uvedeno vročení předchozí památky: léta etc. LXXV skonaly sú se knížky, jenž slovú Albertan o rozličných ctnostech etc. Písař Listu o řádné správě hospodářství zapsal též předcházející památku v kodexu, Burleyovy Skutky. Tato staročeská památka dosud nebyla editována.

Památka s uzuálním názvem List o řádné správě hospodářství je překladem hojně rozšířené latinské památky Epistola de cura rei familiaris (jinak také zvané Epistola de gubernatione rei familiaris, Epistola de regimine domus) Pseudo-Bernarda z Clairvaux. Překlad do staročeštiny byl proveden podle smyslu; rukopis je opisem tohoto překladu. V rkp. Praha, KNM, sign. IV E 6, f. 164v‒169r se dochoval další staročeský opis. Latinské znění vydala PL (svazek 182, 0647A‒0651A), která jako předmluvu k edici otiskla list staršího editora Giovanniho Cristofana Amaduzziho (svazek 182, 0645‒0647), zabývající se také otázkou autorství Listu o řádné správě hospodářství.

Písař naznačoval začátky kratších nadvětných smyslových celků, ke konci památky téměř pravidelně, červeným zatržením a podtržením, edice toto odstavcové členění respektuje, stejně jako zřídka se vyskytující úpravy slovosledu, jako např. na f. 224 jest to. Běžné zkratky jsou bez upozornění rozepsány, jako např. na f. 225v malého, na f. 226 jest. Edice zachycuje znění po občasných písařových opravách, prováděných podtečkováním a přeškrtáním či přepsáním, např. na f. 224r, f. 224v.

Rukopis je zapsán spřežkovým a diakritickým pravopisem, přičemž písař se při svém častém používání rozlišovacích znamének neřídí vždy jen Husovým pravopisným systémem, srov. např. zápis fonému c grafémem ċ na f. 225r mieſſeċ měšec a na f. 226v wſſeċko všecko. Délka samohlásek je častěji naznačena čárkou, např. na f. 225v ſtará a neſſlechetná, výjimečně reduplikací, např. na f. 227v lidee, na f. 226r nepoċtiwee. Písař užívá reduplikovaného zápisu, např. na f. 226r raddy. Rukopis je zapsán po zániku jotace, o čemž svědčí např. zápis fonému ť grafémy ti, f. 224v ſſtiaſtnému, a zápis fonému j grafémy gi, f. 227v pogial (srov. Daňhelku 1985, s. 283n.), ale zvratné zájmeno bývá psáno častěji jako ſie; ze studijních důvodů edice zápis jotace zachovává. Častěji se vyskytuje zápis diftongizovaného ou grafémy au, např. f. 227r mohau. Ke zjednodušení hláskové skupiny dochází zřídka, např. 225r prázna. Edice zaznamenává marginálně psané orientátory a poznámky psané mladší rukou, ovšem nezohledňuje místy se vyskytující podtržení textu psané touž rukou.

Literatura

DAŇHELKA, Jiří. Směrnice pro vydávání starších českých textů. In: Husitský Tábor 8, 1985, s. 285–301.

JUNGMANN, Josef. Historie literatury české, Praha: Nákladem Českého museum, 1849.

TRUHLÁŘ, Josef. Katalog českých rukopisů c. k. veřejné a universitní knihovny pražské, Praha 1906.

VIDMANOVÁ, Anežka. Burleyovy Životy starých filosofů a jejich české překlady. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1962.

PL. Patrologia Latina Database on CD-ROM, disc 5. Chadwyck-Healey. digital version 1993‒1996, version 5.0b. dostupné on-line <http://classics.phil.muni.cz/knihovny-a-databaze-uks/litterae-ante-portas>.

logo ÚJČCopyright © 2006–2020, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2020, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2020, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 13 lety, 3 měsíci a 14 dny; verze dat: 1.1.12
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovyStrategie AV21
Web je podpořen projektem Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy č. LM2015081
„Výzkumná infrastruktura pro diachronní bohemistiku“ (akronym RIDICS) v rámci Projektu velkých infrastruktur pro VaVaI.