In Adventu prima dominicacizojazyčný text
Mt21,1 V onom času když sě blížíše Ježíš k Jeruzalému, přišed do Betfage k hořě Oliveckéj, tehdy posla dva učedlníky Mt21,2 a řka jima: „Jděta do kastela, ješto proti váma jest, a ihned nalezneta oslici přivázanú a oslátko s ní, otvěžěta a přiveďta mně. Mt21,3 Pakli váma kto co die, rceta: Pán toho potřěbuje, a ihned váma propustí. Mt21,4 A to sě jest všěcko stalo, aby sě naplnilo, co jest pověděno skrze proroka: Mt21,5 Povězte dceři Sion: Aj tvój král jede tobě tichý, sedě na oslici a na oslátku práci poddané.“ Mt21,6 Tehdy šedše učedlníky učinista, jako jima přikázal Ježíš, Mt21,7 i přivedesta oslici i oslátko a vkladše na ně své rúcho, kázachu jemu svrchu seděti. Mt21,8 Pak mnozí zástupi stláchu svá rúcha po cestě a jiní sekáchu ratolesti z dřievie a metáchu po cestě, Mt21,9 a zástupi, ješto jidechu napřěd i nazad, voláchu a řkúce: „Osana, točíš chvála buď tobě, synu Davidóv, blahoslavený, jenž si přišel ve jmě buožie.“
Secundacizojazyčný text
L21,25 V těch dnech budú znamenie na slunci a na měsieci a na hvězdách a na zemiech dav lidský pro slévanie vln zvuku mořského tečenie, L21,26 a lidé zvadnú pro strach a čekánie, ješto příde všemu světu, nebo moci nebeské hnú sě. L21,27 A tehdy uzřie syna člověčieho přijdúce v oblace s velikú mocí a voslavností. L21,28 A když sě to počne, vzezřite a vzdvihněte své hlavy, že se blíží vaše vykúpenie L21,29 A povědě jim podobenstvie: „Hlédajte na fíkové dřěvo i na všěcky štěpy, L21,30 když vyvodie z sebe ovoce, tehdy viete, žeť jest blízko léto. L21,31 Takež i vy, když to uzříte, vězte, žeť jest uslyšíte to budúcé, vězte, žeť jest blízko králevstvie buožie. L21,32 Věrně pravi vám, že nemine toto porozenie, dokud sě všěcko nestane. L21,33 Nebe i země minú, ale má slova neminú.“
Tercia dominicacizojazyčný text
Mt11,2 Pak Jan když uslyšě skutky Kristovy jsa v uokovách, posla dva z svých učedlníkóv Mt11,3 i vece jemu: „Ty li si, jenž má přijíti, čili jiného čekámy?“ Mt11,4 I otpověděv Ježíš, povědě jima: „Děta a otpovězta Janovi, co jsta slyšala i viděla: Mt11,5 Slepí vidie, chromí chodie, malomocní sě očištijí, hluší slyšie, mrtví stávají, chudí zvěstují, Mt11,6 a blažený jest, jenž sě na mně nepohorší.“ Mt11,7 A když ona odjidešta, počě Ježíš praviti zástupóm o Janovi: „Což ste vyšli na púšť viděti: trest větrem skloněnú? Mt11,8 Zdali člověka měkým rúchem. Aj, kterýž sě obláčějí u měké rúcho, v králových domiech jsú. Mt11,9 Což chtiece viděti vyšli jste z dáli: proroka? Ovšem vám pravím: I viece než proroka. Mt11,10 Neboť on jest ten, o němž jest psáno: Aj já pošli anděla svého přěd tvým obličějem, kterýž cestu připraví přěd tebú.“
L1,26 V tom času poslán jest anděl Gabriel od buoha do města galilejského, jemu jmě Nazaret, L1,27 ku panie odanéj muži, jemužto jmě bieše Ozěp, z domu Davidova, a jméno panně Maria. L1,28 A všed anjel k niej vece: „Zdráva Maria, milosti plná, buoh s tebú, požehnanás ty mezi ženami.“ L1,29 To když uslyše, smúti sě k jeho řěči. I mysléše, kteraké jest to pozdravenie. L1,30 I vece jiej anděl: „Nelekaj sě, Maria, nebo si nalezla milost u hospodina. L1,31 Aj počneš v životě, a porodíš syna a vzděješ jemu jmě Ježíš, L1,32 ten bude veliký a syn svrchnieho bude slúti. A dá jemu pán buoh stolici Davida, otce jeho, L1,33 a bude kralovati v domu Jakubovu na věky a jeho království nebude dokonánie.“ L1,34 I řekla jest Maria k andělovi: „Kterak sě to stane, poněvaž mužě neznaji?“ L1,35 I odpověděv anděl vece jiej: „Duch svatý vstúpí v tě a moc svrchnieho zastiení tě. A protož, což sě z tebe narodí svaté, nazváno bude syn boží. L1,36 Aj Alžběta, tvá rodička, i tať jest počala syna v svéj starosti. A již toto jest jéj šestý měsiec, ješto slóve bezdětkyně, L1,37 že nebude nesnadné u buoha všeliké slovo.“ L1,38 I pověděla jest Maria: „Aj, dievka božie, staň mi sě podlé slova tvého.“
L1,39 Povstavši Maria v těch dnech i jide na hory s chvátaním, do města židovského, L1,40 i vjide v dóm Zachařóv a pozdravi Alžběty. L1,41 I sta sě, když uslyše Alžběta pozdravenie ot Marije, radovalo sě mládě v životě v jejím, a naplněna jest ducha svatého Alžběta, L1,42 i zavola velikým hlasem řkúci: „Požehnaná ty mezi ženami, požehnaný plod života tvého! L1,43 A otkud jest to mně, že jest přišla mátě pána mého ke mně? L1,44 Nebo aj, jakž sě jest stal hlas tvého pozdravenie u mú uší, veselilo sě jest radostí dietě v mém životě. L1,45 A blažená jsi, žes uvěřila, nebo bude to dokonáno, což jest tobě pověděno ot pána.“ L1,46 I vece Maria: „Velebí dušě má hospodina! L1,47 A utěšil sě duch mój u boze, spasiteli mém, L1,48 že jest vzezřěl na pokoru dievky své, a protož blahoslavenú mě nazývati budú všichni národové. L1,49 Anebo učinil mně veliké věci, kterýžto mocen jest, i svaté jméno jeho. L1,50 A milosrdenstvie jeho ot pokolenie až do pokolenie bojícím sě jeho. L1,51 Učinil moc v synu v svém, rozptýlil pyšné myslí srdce svého. L1,52 Ssadil mocné [s]text doplněný editorem stolice, a povýšil pokorné. L1,53 Lačné nakrmil dobrého, a bohaté opustil marny. L1,54 Přijal Israhel, dietě své, rozpomanul sě na milosrdenstvie své. L1,55 Jakožto mluvil k uotcóm našim, Abrahamovi i sěmenu jeho na věky.“
Quarta dominicacizojazyčný text
J1,19 Vyslali Židové z Jeruzaléma kněží a jáhny k Janovi, aby jeho otázali: „Kto jsi ty?“ J1,20 Přiznal sě jest a nezapřě, a poznal sě jest, že nejsem já Kristus. J1,21 I otázali sú jeho: „A což tehdy? Jsi li Eliáš?“ I povědě: „Nejsem.“ „A jsi li prorok?“ I otpovědě: „Nejsem.“ J1,22 A protož vecechu jemu: „Kto jsi ty, abychom odpoviedali těm, kto jsú nás poslali. Což pravíš sám o sobě?“ J1,23 Povědě: „Já hlas volajécieho na púšti: Zpósobte cěstu buoží, jakož jest řěkl Isaiáš prorok.“ J1,24 A ti, ješto biechu vysláni, z duchovníkóv
