Počíná se předmluva svatého Jeronýma v knihy Jozue
A potom skonavše patery knihy Mojžiešovy, jako velikého dluhu jsúce zproštěni, k Ježíšovi, synu Nave, ruku posieláme, jehožto Židé Jozue Benun, totižto Jozue syna Nun, nazývají, a také ku knihám Súdcí, kteréž Zofim jmenují, a k Rút knihám a Ester, kteréž týmiž jmény vynášejí. A napomínámy ctitele, aby les, totižto množstvie, židovských jmen a rozdiely skrze údy rozdělené pilný písař zachoval, aby náše práce a jeho pilnost nezahynula. A jakožto u předních osvědčoval sem často, věz to ctitel, že ne na ohyzdu starých nové dělám, jakož mě moji nepřietelé vinie, ale že chci za lacinú částku jazyka mého neb mé řeči lidem obětovati, však toliko těm, jímž jest libé náše překládanie za šestery násobnie příkladné knihy řečské, kteréž nákladu i práce převeliké potřebují, překládanie náše ať mají. A ač lidé v starých knih čítaní budú se mýliti, jím toto dávajíce, naleznúť, cožť hledají najviece proto, že mezi latinníky tolikéž jest překládaných neb překládanie knih, kolik knih. A každý k své libosti přidal jest anebo ujal, co se jemu zdálo jest, a ještě nemóž býti pravé, což rozličně a protivně vzní. A protož ať přestane nakřivenú jizvú proti nám povstati štír a svaté dielo neb svatý účinek jedovatým jazykem přijímati neb učesati přestaň anebo přijímaje, ač se líbí, anebo potupuje, ač se nelíbí. A ať pamatuje na ony verše: Ústa tvá hojná byla zlosti a jazyk tvój skládáše lsti. Sedě proti bratru svému mluvil si a proti synu mateře [tvé]text doplněný editorem pokládal si úraz neb pohoršenie. To si učinil a mlčal sem. A měl si, zlosynu, že já budu roven tobě, tresktati tě budu a postavím tě proti obličeji tvému. Neb který posluchačóv aneb čítače úžitek jest, že my pracujíce potíme se a jiní utrhajíce robotují. Želejí Židé, že jest jím odjata příčina neb omluva haněti neb posmievati se křesťanóm. A tak lidé cierkve svaté tiem zhrzejí, nébrž trhají, jímžto protivníci tesklivi jsú. Pakli se jím toliko staré překládanie líbí, jež i mně ohyzdno nenie, a mnie, by nic mimo to přijato nemělo býti. Protož ta písma, ješto pod hvězdami a střelami aneb přidána sú aneb uťata, čtú a meškají se? Protož sú kostelové knihy Danielovy podlé Teodociova překládanie přijali? Proč se Origenovým divie a Euzebia Pamfilova a všecka ta vykládanie jeho jednostajně nebo svorně vypravují? Aneb kaké bylo jest bláznovstvie, poněvádž sedmdesáti překladači pravdu sú pravili lež vynášeti? V novém zákoně odkud dovedena budú moci býti vzata svědectvie, kterážto v starých knihách nejsú? Toť dieme, abychom ovšem nebyli vidieni haněčóm mlčiece. Ale po svaté Paule usnutí, jejížto život ctnosti příklad [jest]text doplněný editorem, po těchto knihách, kterýchž Eustachie, panně Kristově, zapřieti sem nemohl, ustanovil sem [neodpověděti]text doplněný editorem, dokudž duch tyto údy zpravuje na prorokóv vylíčení uléci a dávno opuštěné dielo jako kakýms navrácením opiečiti, zvláště že divný a svatý Pamathius téhož svými listy prosí a my do vlasti kvapiece smrtedlné ochechul zpievanie hluchým uchem máme minúti.
· I · knihy Jozue
Jos1,1 Stalo se jest, aby po smrti Mojžieše, slúhy Páně, mluvil Pán k Jozue, synu Nun, slúze Mojžiešovu, a řekl jemu: Jos1,2 Mojžieš, slúha mój, umřel jest. Vstaň a jdi přes Jordán tento ty i vešken lid s tebú do země, kterúž já dám synóm izrahelským. Josl,3 Všeliké miesto, kteréž by tlačila šlápěje nohy vašie, vám dám, jakož mluvil sem Mojžiešovi. Josl,4 Ot púště i Libana až do řeky veliké Eufraten všecka země Etejských až do moře velikého proti slunečnému západu bude krajina váše. Josl,5 Nižádný nebude moci vám odolati po vše dni života tvého. Jakož sem byl s Mojžiešem, budu i s tebú. Nenechám ani opustím tebe. Josl,6 Posilni sebe a buď mocný, neb ty losem rozdělíš lidu tomuto zemi, za nížto sem přisáhl otcóm tvým, abych jí dal jím. Josl,7 Protož posilni sebe a buď mocný velmě, aby ostřiehal a činil vešken zákon, kterýž jest přikázal tobě Mojžieš, slúha mój. Neuchyluj se od něho na pravici nebo na levici, aby rozuměl všem věcem, kteréž činíš. Josl,8 Neodcházej kniha zákona tohoto od úst tvých, ale přemyšlovati budeš v nich ve dne i v noci, aby ostřiehal a činil všecky věci, kteréž v nich psány jsú. Tehdy zpravíš cestu tvú a srozumieš jí. Josl,9 Aj přikazuji tobě: Posilni sebe a buď mocný.Neroď se strachovati a neroď se báti, neb s tebú jest pán bóh tvój ve všech věcech, k kterýmžkoli pójdeš. Josl,10 I přikázal Jozue kniežatóm lidu řka: Jděte po prostředku stanóv a přikažte lidu a řcete: Josl,11 Připravte sobě pokrmy, neb po dni třetiem pójdete přes Jordán a vejdete k vládnutí země, kterúž pán bóh váš dáti má vám. Josl,12 Rubenitským také a Gaditským i polovici pokolení Manasse vece: Josl,13 Pomněte na řeč, kterúž přikázal vám Mojžieš, slúha Páně, řka: Pán bóh váš dal jest vám odpočinutie i všicku zemi. Josl,14 Ženy váše a synové i hovada ostanú v zemi, kterúž jest dal vám Mojžieš za Jordánem. Ale vy jděte v ódění před bratřími vašími všickni silni ruky a bojujte za ně, Josl,15 doňadž nedá odpočinutie Pán bratřím vaším, jakož jest i vám dal, a ať vládnú oní také zemí, kterúž pán bóh váš dáti má jím. A tak vraťte se do země vládařstvie vašeho a bydliti budete v ní, kterúž jest vám dal Mojžieš, služebník Páně, za Jordánem proti slunečnému vzchodu. Josl,16 I odpověděli sú k Jozue a řekli sú: Všecky věci, kteréžs nám přikázal, učiníme a kamžkoli pošleš, pójdeme. Josl,17 Jakož sme poslúchali ve všech věcech Mojžieše, takež poslúchati budeme i tebe. Toliko buď pán bóh tvój s tebú, jakož jest byl s Mojžiešem. Josl,18 Ktož by odmlúval ústóm tvým a neposlúchal by všech řečí, kteréž přikážeš jemu, umři, ty toliko posilni sebe a zmužile čiň.
Počíná se druhá kapitola
Jos2,1 Tehdy poslal jest Jozue, syn Nunóv, z Sechim dva muže špehéře skrytě a řekl jím: Jděte a znamenajte zemi a město Jericho. A oní šedše vešli sú do domu ženy nevěstky jménem Raab i odpočinula sta u nie. Jos2,2 I vzkázáno jest králi Jericho a řečeno: Aj mužie vešli sú sem v noci z synóv izrahelských, aby špehovali zemi. Jos2,3 I poslal jest král Jericho k Raab řka: Vyveď muže, kteříž sú přišli k tobě a vešli sú do domu tvého. Špehéři zajisté jsú a všie země spatřovat přišli sú. Jos2,4 A vzemši žena muže, skryla jest a vece: Znám to, že sú přišli ke mně, ale nevěděla sem, odkud by byli. Jos2,5 A když jest brána byla zavřiena po tmě i oní vyšli sú spolu, neviem, kam sú otešli. Stíhajte je brzo a popadněte je. Jos2,6 Ale ona kázala jest vstúpiti mužóm na sien do domu svého a přikryla jest je pazdeřím, ješto tu bieše. Jos2,7 Ale tí, kteříž biechu posláni, šli sú za ními po cestě, ješto vede k brodu jordánskému. A když oní vyjidechu, brána zavřiena jest ihned. Jos2,8 Ještě biešta neusnula, kteráž se tajiešta, a aj žena vstúpila jest k nima a vece: Jos2,9 Znaji, že by Pán poddal vám zemi, zajisté spadla jest na nás hróza váše a zemdleni sú všickni bydlitelé země. Jos2,10 Slyšeli sme, že by vysušil Pán moře Rudného k vašemu vjití, když ste vyšli z Éjipta, a které věci učinili ste dvěma králoma amorejskýma, jenž biechu za Jordánem, Seonovi a Ogovi, kteréž ste zabili. Jos2,11 A ty věci uslyševše lekli sme se a omdlelo jest srdce náše aniž jest zóstal v nás duch k vjití vašemu. Neb pán bóh váš onť jest bóh v nebi svrchu i v zemi vdole. Jos2,12 Protož nynie přisežte mi skrze Pána, abyšte jakož sem já učinila s vámi milosrdenstvie, tak i vy učiníte s domem otce mého a dajte mi znamenie jisté, Jos2,13 abyšte zachovali otce mého i matku, bratří i sestry mé i všecky věci, kteréž jích jsú, a vyprostili duše náše od smrti. Jos2,14 Jenž odpověděli sú jí: Duše náše buď za vás na smrt, ač však neproneseš nás. A když dá nám Pán zemi, učiníme nad tebú milosrdenstvie
