a mé jisté útočiště, k tobě v tvoji ruce porúčím duši mú. A to řek, pustil duši a inhed uslyšáno jest slavné anjelské zpievanie, s tú svatú duší v nebesa jdúce. To se dálo po božím narození tří stého a xliii léta. A po jeho skončení z jeho svatého hrobu božím divem olej tekl. Jímžto se mnozí nemocní pomazujíc, zdrávi byli.
To se také o svatém Mikuláši píše, že jeden Žid, znamenaje i často slýchaje, kterak mnoho bóh skrze svatého Mikuláše divóv činí, kázal sobě obraz svatého Mikuláše učiniti, jenžto v své komoře postavil. A když chtěl kam ten Žid jíti, vždy před ten obraz přída, s pohrožením všecko jemu porúčieše a takto řka: Aj toť, Mikuláši, pod tvú stráži vešken svój statek ostavuji i porúčím. Nebudeš li dobře střieci, bitím nepoctivým nad tobú se pomstím. A když jednú ten Žid po svú pilnú potřebu podál šel, přišedše zlodějé, všecko sbožie pokradli, jediné obraz svatého Mikuláše ostavili. A potom se Žid domuov vrátiv, uzřev, ano jemu vše pobráno, poče k obrazu mluviti a takto řka: Však vieš, kněže Mikuláši, že sem tě proto v svém domu postavil, aby mi mého sbožie ostřiehal. Pročs tehda zlodějóm pokrásti dopustil? A kdyžs to učinil, tebe se natepu a miesto zlodějóv nad tebú se pomstím. A to když řekl Žid, ten obraz pochopiv jal se trýznivě bíti. Divný bóh, neb divné skutky činí. V túž hodinu ti zlodějie, kteřížto biechu Židu pokradli, mezi se to sbožie sediec děléchu. Svatý Mikuláš mezi ně vstúpiv, k nim promluvi a řka: I proč jsem pro vy tak nemilostivě bit? Aj, vizte, kterak jest mé tělo od ran zmodralo a do krve zbito. Protož radím vám náhle, spešně vstanúc k Židu jděte a
