A počínají se knihy Genezis
Gn1,1 Na počátce stvořil bóh nebe i zemi. Gn1,2 Ale země byla neužitečná a prázdná a tmy biechu nad tváří propasti a duch boží nosieše se nad vodami. Gn1,3 I povědě bóh: Buď světlo! I učiněno jest světlo. Gn1,4 A viděl bóh světlost, že jest dobrá. I rozdělil světlost ode tmy Gn1,5 i nazval jest světlost dnem a tmy nocí. I učiněn jest večer a jitro, deň jeden. Gn1,6 I opět vece bóh: Buď stvrzenie {neb obloha}marginální přípisek soudobou rukou uprostřed vód a rozděleny buďte vody od vód! Gn1,7 I učinil jest bóh stvrzenie a rozdělil vody, kteréž biechu pod stvrzením, od těch, kteréž biechu nad stvrzením. I stalo se jest tak. Gn1,8 I nazva bóh stvrzenie nebem. I sta se večer a jitro, deň druhý. Gn1,9 Ale vece opět bóh: Shromažďte se vody, kteréž pod nebem jsú, v miesto jedno a ukaž se suchost! I stalo se jest tak. Gn1,10 I nazval bóh suchost zemí a shromážděnie vód nazval mořem. I viděl bóh, že by bylo dobré. Gn1,11 I řekl: Vzploď země bylinu zelenú a činijící siemě, a dřevo jablka nesúcie, čině ovoce podlé rodu svého, jehož siemě v sobě samém buď na zemi! A stalo se jest tak. Gn1,12 I vydala jest země bylinu zelenú a ješto nese siemě podlé plodu svého a dřevo čině ovoce a maje jedno každé siemě podlé tvářnosti své. I vidě bóh, že by bylo dobré. Gn1,13 I sta se večer a jitro, deň třetí. Gn1,14 I řekl jest bóh: Buďte světla na obloze nebeské, aby rozdělily deň a noc, a buďte na znamenie a časy a dni a léta Gn1,15 a svěťte na obloze nebeské a osvěcujte zemi! I sta se tak. Gn1,16 Učinil bóh dvě veliké světle, světlo větčie, aby bylo nade dnem, a světlo menšie, aby bylo nad nocí, a hvězdy. Gn1,17 I ustavi je v óbloze nebeské, aby svietily na zemi Gn1,18 a byly nade dnem a nocí a dělily světlo a temnosti. A viděl bóh, že by bylo dobré. Gn1,19 I sta se večer a ráno, deň čtvrtý. Gn1,20 Také řekl jest bóh: Vyveďte vody zemiplazy duše živé a létalé na zemi pod oblohú nebeskú! Gn1,21 I stvoři bóh velryby veliké a všelikú duši živú i hýbající, kterúž sú vyvedly vody v tvářnosti své, i všeliké létalé nebeské podlé plodu svého. I uzře bóh, že by bylo dobré. Gn1,22 I požehna jím řka: Rosťte a rozmnožte se a naplňte vody mořské a ptáci rozmnožte se na zemi! Gn1,23 I sta se večer a ráno, deň pátý. Gn1,24 Opět vece bóh: Vyveď země duši živú v rodu svém: dobytek a zemiplazy i zvěř zemskú podlé tvářnosti jích! I stalo se jest tak. Gn1,25 I učinil bóh zvieřata zemská podlé tvářnosti jích i dobytek i všeliký zemiplaz zemský v rodu svém. I uzře bóh, že by bylo dobré. Gn1,26 I řekl jest: Učiňme člověka k uobrazu a ku podobenství našemu, aby vládl nad rybami mořskými a ptactvem nebeským a zvieřaty i všelikým stvořením i všelikým zemiplazem, ješto se hýbe na zemi! Gn1,27 I stvoři bóh člověka k óbrazu a ku podobenství svému. K óbrazu božiemu stvořil jest jeho, samce a samici stvořil je. Gn1,28 A požehnal jím bóh a řekl: Rosťte a rozmnožte se a naplňte zemi a podrobte jí a panujte rybám mořským a ptactvu nebeskému i všem živočichóm, ješto se hýbí na zemi! Gn1,29 I vece bóh: Aj, dal sem vám všelikú zelinu, ješto nese siemě na zemi, a všeliké dřievie, ješto mají v sobě samých siemě plodu svého, aby byli vám v pokrm Gn1,30 i všem zvieřatóm zemským i každému ptáku nebeskému i všem věcem, ješto se hýbí na zemi a v nichž jest duše živá, aby měli k krmení. I stalo se jest tak. Gn1,31 A viděl jest bóh všecky věci, kteréž jest učinil, a byly jsú velmi dobré. A učiněn jest večer a ráno, deň šestý.
II
Gn2,1 Tehdy dokonány sú nebesa i země i všechna okrasa jích Gn2,2 a doplnil bóh dielo své dne sedmého, kteréž jest činil. I odpočinul deň sedmý ode všeho diela, kteréž bieše dělal. Gn2,3 A požehnal jest dni sedmému i posvětil jeho. Neb v něm přestal bieše ote všeho diela svého, kteréž jest stvořil bóh, aby učinil. Gn2,4 Tato jsú pokolenie nebe i země, když stvořeny jsú v deň, který jest učinil pán bóh nebe i zemi Gn2,5 i všecko plodictvo zemské, dřieve než
