na svatbu. Mt22,10 A vyšedše sluhy jeho na cesty, sebrachu všěckny, kteréž naleziechu, dobré i zlé, i naplni sě svatba kvašěnóv. Mt22,11 I všel král, aby viděl kvašěny, i uzřě tu člověka neoděného svatebním rúchem. Mt22,12 I vece jemu: Přieteli, kterak si sěm všel nemajě rúcha svatebného? A on oněmě. Mt22,13 Tehdy vece král sluhám: Svěžte nohy a ruce jeho a puste jej ve tmy zevnitřnie, tam bude pláč a škřěhot zubóm. Mt22,14 Nebo mnoho jest pozvaných, ale málo jest vybraných!“
Dominica vicesima prima sequiturcizojazyčný text
J4,46 Toho času bieše jeden králík, jehož syn nemocen bieše u městě Kafarnaum. J4,47 Ten když uslyšě, že Ježíš přijide z Židovstva do Kalilee, přijide k němu a prosieše jeho, aby stúpil i uzdravil syna jeho, nebo počínáše nuzěti. J4,48 Tehdy vece jemu Ježíš: „Jeliž uzříte divy a zázraky, neuvěříte.“ J4,49 Vece jemu králík: „Pane, stup dřieve, nežť umře syn mój.“ J4,50 Povědě jemu Ježíš: „Jdi, syn tvój živ jest.“ I uvěři člověk slovóm, ješto řěkl Ježíš, i jide. J4,51 A když stupováše, potkachu jej sluhy jeho zvěstujéc a řkúce, že syn jeho žív. J4,52 I otáza jich, v který čas lepí byl, otpověděchu, že včera v sedmú hodinu ostala jeho zimnice. J4,53 Urozumě otec, že ta hodina byla jest, v niežto jemu řěkl Ježíš: „Jdi, syn tvój živ jest.“ I uvěři on i všěcka čeled jeho.
Dominica vicesima secundacizojazyčný text
Mt18,23 Toho času pověděl Ježíš učedlníkóm svým: „Podobno jest králevstvie nebeské člověku králi, jenž chtieše počet učiniti sluhami svými. Mt18,24 A když počě jmieti počet, podachu jemu jednoho, jenžto jmieše desět tisíc funtóv dáti. Mt18,25 A když nejmějieše čím zaplatiti, káza jej pán prodati i ženu i děti jeho i vše, což je jměl, a navrátiti. Mt18,26 Tehda klekna ten sluha poprosi jeho a řka: Slitovánie měj nade mnú, a všěcko zaplatím tobě. Mt18,27 I slitova sě pán nad ním, nad tiem sluhú, pusti jeho a dluh jemu odpusti. Mt18,28 A vyšed sluha ten, naleze jednoho z svých tovařišóv, jenž bieše dlužen jemu sto peněz, a popad jej hrdlováše jeho a řka: Zaplať, cos mi dlužen. Mt18,29 A padna tovařiš jeho, prosieše ho a řka: Pohověj mi málo, a všěckoť zaplatím tobě. Mt18,30 A on nerodě, ale odšed i vsadi jě v žalář, doniž by nezaplatil dluhu všeho. Mt18,31 A uzřěvše tovařišie jeho, co sě stalo, smútili sě velmě. I přijidechu i pravichu všěchno pánu, co sě stalo. Mt18,32 Tehdy zavola ho pán jeho i vece jemu: Sluho zlý, vešken dluh otpustil sem tobě, nebos mne prosil, Mt18,33 všaks i ty měl milostiv býti svému tovařiši, jako já milostiv byl sem tobě. Mt18,34 A rozhněvav sě pán jeho i da jeho katóm, dokud nevráti poslednieho dluhu. Mt18,35 Takež otec mój nebeský učiní vám, neotpustíte li každý z vás bratru svému z vašich srdec.“
Dominica vicesima tercia sequiturcizojazyčný text
Mt22,15 Toho času odšedše zákonníci vešli v radu spolu, aby Ježíš popadli v řěči. Mt22,16 I poslali k němu své mlazšie s Erodovými sluhami a řkúce: „Mistře, viemy, žes pravý a cěstu boží u pravdě učíš a nenie tobě péčě o žádném, nebo nehledáš osoby lidské. Mt22,17 Protož pověz nám, co sě tobě zdá, jest li lze dan dáti ciesařovi, čili nic?“ Tehdy Ježíš poznav nevěru jich Mt22,18 i vece: „Co mne pokušujete, pokrytci? Mt22,19 Ukažte mi peniez danný.“ Tehdy jemu pokázachu peniez. Mt22,20 I vece k nim Ježíš a řka: „Čí je to obraz a napsánie?“ Mt22,21 Odpověděchu a řkúce: „Ciesařóv.“ Vece jim Ježíš: „Dajtež ciesařovi, cožtě ciesařovo, a dajte bohu, cožtě buožie.“
Dominica vicesima quarta sequiturcizojazyčný text
Mt9,18 Toho času mluvieše Ježíš k zástupóm, a ijedno kniežě přistúpi a prosieše jeho a řka: „Pane, dci má nynie umřěla jest, ale ty přiď a vlož ruku svú na ni, ať ožive.“ Mt9,19 Tehdy vstav Ježíš i jdieše po něm a učedlníci jeho s ním. Mt9,20 Aj žena, kteráž jmějieše červenú nemoc dvanádcět let, přistúpi k němu [s]text doplněný editorem zadu i dotče sě podolku rúcha jeho. Mt9,21 A potom řkúc sama v sobě: „Ač jedno dotknu rúcha jeho, zdráva budu.“ Mt9,22 Tehdy Ježíš obrátiv sě a uzřěv ji vece: „Doufaj, dci, nebo viera tvá tě zdráva učinila.“ I uzdravena jest žena v tu hodinu.
Sequiturcizojazyčný text
L7,36 Toho času prosieše jeden člověk Ježíšě, aby jedl s ním v sobotu. Tehdy vnide v dóm Šimonóv. L7,37 A jedna žena, jenž bieše u městě hřiešná, jakž náhle pozna, že Ježíš odpočívá v domu Šimona, přinesši pušku masti alabastrovú. L7,38 A stojieci szadu podlé nóh jeho slzami počě mýti nohy jeho, a vlasy s hlavy své utierati, a líbáše nohy jeho i masti mazáše. L7,39 Tehda vida licoměrník, jenž pozval jeho bieše i vece sám v sobě: „Byť byl toto prorok, věděl by zajisté, odkovad anebo kaká jest žena, ješto dotýká jeho, nebo jest hřéšná.“ L7,40 I otpověděv i vece jemu Ježíš: „Šimone, jmámť k tobě pověděti jedno.“ Šimon otpovědě: „Mistře, prav.“ L7,41 Tehdy pravieše Ježíš: „Dva dlužníky biesta jednomu lichevníkovi, jeden bieše dlužen pět set peněz a druhý padesát. L7,42 A když nemějiesta čím zaplatiti, odpusti oběma. Který z nich jej pro to viece miluje?“ L7,43 Odpověděv Šimon vece: „Mním, že ten, jemužto viece odpuštěno.“ Povědě Ježíš a řka: „Právěs pověděl.“ L7,44 Obrátiv sě zasě k ženě Ježíš i vece Šimonovi: „Vidíš li tuto ženu? Všel sem v tvój dóm, nohám mým vody nepodal si, ale tato žena slzami myla nohy mé a vlasy svými třela. L7,45 Myru si mi nedal, ale tato, když sem všel, nepřěstala líbanie nóh mých. L7,46 A také olejem nemazal si hlavy mé, ale tato mastí mazala nohy mé. L7,47 Proto pravi tobě: Odpuščeni jsú jie mnozí hřieši, nebo milovala je mnoho. Kterémuž méně odpuščeno je, méně miluje.“ L7,48 Tehdy vece k nie: „Ženo, odpuščeni jsú tvoji hřieši.“ L7,49 Tehdy ti, jenž spolu sediechu, počěchu sami v sobě mluviti: „Kto jest ten, jenž také hřiechy odpúští?“ L7,50 I vece k ženě: „Viera tvá ta je tě jest spasila, jdi v pokoji.“
Sequitur dedicacionecizojazyčný text
L19,1 Toho času vyšěd Ježíš i chodieše po Jerichu. L19,2 Aj muž jménem Zacheus, a ten bieše knieže zěvných hřiešníkóv i bieše bohatý, L19,3 tehdy žádáše viděti Ježíšě, který by byl, ale nemožieše pro zástup, nebo postavy bieše maličké. L19,4 A předběh vstúpi na dřěvo mořskéj jahody, aby viděl jej, nebo tady mějieše jíti. L19,5 A když přijide na to miesto, vezřěv Jezus uzřě jej i vece jemu: „Zacheusi, pospěšně stup duolóv, nebo dnes v tvém domě musím přěbývati.“ L19,6 Tehdy pospieši dolóv i přije jeho radostně. L19,7 A když uzřěchu všěchni i reptáchu a řkúce, že sě k hřiešnému člověku obrátil. L19,8 Tehdy vstav Zacheus, vece k Ježíšovi: „Aj, pane, polovici sbožie mého dávám chudým. A také ač sem koho oklamal, navráci čtyřikrát viece.“ L19,9 Vece k němu Ježíš: „Nebo dnes spasení tomuto domu stalo sě jest proto, aby i on syn byl Abrahamóv. L19,10 Nebo přišel jest syn člověčí hledati a uzdraviti, což je zahynulo.“
