Tento žalm učinil David, když byl ustaven králem v Bethlemě, a jest od svatého ducha.
Ps1,1 Blažený muž, jenž nechodil v radě nemilostivých a na cěstě hřiešných[1]hřiešných] hrzyešnych Šafařík, hrzyſſnych Patera nestál a na stolici smrtedlnéj neseděl, Ps1,2 ale v zákonu hospodinovu vuole jeho a v zákoně jeho vzmyslí den i noc. Ps1,3 I bude jakžto dřěvo, ješto vsazeno jest podlé zběhóv vodných, jenž ovoce[2]ovoce] + suum lat. dá v čas svój. A list jeho nes[b]označení sloupceplyne, a [vše]text doplněný editorem[3]vše] omnia lat. což koli učiní, prospěje. Ps1,4 Ne tak nemilostiví, ne tak, ale jako prach, jehož mece vietr od obličeje zemského. Ps1,5 Protož nevstávají[4]nevstávají] non resurgent lat., non resurgunt var. nemilostiví v súdu ani hřiešní v radě pravých, Ps1,6 nebo znal hospodin cěstu pravých a cěsta nemilostivých zhyne.
Tento žalm učinil David, když měl bojevati s Amalethem a proti Philisteóm, a jest od božieho narození.
Ps2,1 Proč sú sě vzrydaly vlasti a lidé myslili sú ješitné? Ps2,2 Přistúpi[8 bis v]číslo strany rukopisu[a]označení sloupceli králi zemščí a knížata sešli v jedno proti hospodinu a proti pomazanci[5]pomazanci] pomazanczi Šafařík, pamazanczi Patera jeho: Ps2,3 „Zlámajmy okovy jich a svrzmy s nás jho jich.“ Ps2,4 Jenž bydlí v nebesiech, posmievati sě bude jim a hospodin vzrúhá sě jim. Ps2,5 Tehdy vzmluví k nim v hněvě svém a v rydání svém zamútí je. Ps2,6 Ale jáz postaven sem král od něho nad Sionem, horú svatú jeho, káže kázaní jeho. Ps2,7 Hospodin řekl ke mně: „Syn mój jsi ty, jáz dnes urodil sem tě. Ps2,8 Pros ote mne a dám tobě vlasti dědinu tvú a sbožie tvé meze zemské. Ps2,9 Vlásti jimi budeš v prutu železném a jako sud hrnčieřóv ztepeš je.“ Ps2,10 A nuž, králové, urozumějte, učte sě súditi[6]súditi] qui iudicatis lat. země. Ps2,11 Služte hospodinu u bázni a veselte sě jemu v strachu. Ps2,12 Pochvatněte kázen, ať někdy nevzhněvá se hospodin a nezhynete s cěsty pravéj. Ps2,13 Když
