Také svatý Václav po své slavné smrti tři sta let králi dačskému, Gykovi, se ukázal ve snách a pověděl, že týmž plemenem smrti má umřieti jako on, a přikazuje jemu, aby ve jméno jeho ustavil kostel. A král, ze spánie povstana a jsa trápen divným snem, svolav kněží i tázal, který by to byl svatý Václav? Jemuž oni pověděli a řkúce, by byl vévoda český a od bratra svého zahuben jest. A on ustavil ve jméno jeho klášter mnichóv svatého Bernarta a nadal jej štědře. A mezi tiem od bratra svého řečeného Abel byl zahuben. A tak ten sen naplnil se jest.
A čte se také v římské kronice, že Konrád, ciesař římský a vévoda bavorský, ustavil, ktož by koli válku kterú počal, aby hrdlo ztratil. Tehdy hrabie, Lipold řečený, to přikázanie přestúpil, a boje se života ztratiti, s ženú, dětmi a s málo čeledí na púšt utekl, a tam mnoho let bude bez vědomie lidského. Potom přihodi se, že ciesař dřieveřečený, honě zvěř od svých se odlúčil a sám již nevěděl, kde jest. A když bylo v súmrak, ciesař sem i tam jezdě, i přijede náhodú k domu, v němž hrabie dřieveřečený bydléše, a on ciesaře poznal, ale ciesař jeho nikoli poznati nemohl. A když ciesař pojeda i bude položen, té noci žena hrabie řečeného syna porodi. I uslyši ve snách ciesař hlas, že to dietě má býti jeho zetem a v ciesařství náměstkem. Toho hlasu sprvu ciesař nedbáše, ale teskliv sa, i usne a týž hlas uslyše. Vstav ráno opatřil cho
