Počíná se súd Astarotóv proti lidskému pokolení; a jest velmi pěkný a užitečný.
Vězte, najmilejší, že, když Syn Boží chodieše po světě, diábli sú jeho rozličně pokúšeli, a strachujíce se. Někdy domnieváchu se pro divy, jenž činieše, by byl Synem Božím; a když jest byl lačen a jedl, tehdy jsú se nadieli, by byl člověkem. A znamenavše diábli z přirozeného svého uměnie a zpomenuvše na proroky a na písma, i ujistili jsú jeho, jsúc Synem Božím, a řkúc: „Umře liť, tehdyť jest ten, jenž má oblúpiti peklo.“ Kteřížto jsúc závistí naplněni, aby duše nebyly spaseny, myslili jsú, kterak by mohli překaziti smrti jeho. A když jsú nemohli nalézti ižádného stvuořenie vtipnějšieho ani dómyslnějšieho než ženu (– skrze niž také stalo se jest prvnie přestúpenie, točíšto skrze Evu –), vědúc, že Pilát má vlastní ženu svú, jenž jemu velmi míla byla, i podnietili jsú ji zlým duchem, aby jeho smrti překazila. Jakož se čte v pašiji, že jest řekla k Pilátovi žena jeho: „Co jest tobě do toho spravedlného člověka? Nebť sem já dnes pro něho u vidění mnoho trpěla.“ Ale že jest vždy měl trpěti za lidské pokolenie, i nemohla nic proti tomu diábelská chytrost ani ženská vtipnost. I umučen jest a umřel a všel do pekla a mocí vyvedl jest duše jaté.
A uzřevše diábli, že jsú zklamáni, smútili sú se, a svolavše všichnu pekelnú zlost, i učinili jsú jednoho z sebe řečníkem, velmi chytrého diábla, jménem Astarota, a přikázali jemu, aby předstúpil před obličej Stvuořitelóv a úřad svuoj řečniční naplnil. Ale snad by někto řekl: „Kterak muož zatracený státi před obličejem Božím?“ K tomu dvuojí věcí odpoviedám: Najprvé odpoviedám, že mluvíme lidským obyčejem, podobenstvie činiece, jakž mohúce, o svrchniem zboru k tomu zboru zpodniemu; aneb jinak a lépe a jest rozumnějie, že diábli pekelných muk nikdy nemohú prázdni býti, neb jsú vždy v mukách, kam se koli obrátie, a vždy se mučie. Jakožto pravie, malomocenstvie při malomocném vždy jest, kam se koli on obrátí, a buď to, že by malomocný na králově posteli ležal, však jeho bolest vždy mučí: takéžť jest právě o diábléch, neb, ačť by i před Božím
