[Čtenie svatého Matúše]text doplněný editorem
Počíná se předmluva svatého Jeronýma ve čtenie svatého Matúše
Matúš z Židovstva, jakož v řádu první jest položen, tak čtenie v Židovstvu najprvé jest popsal, jehožto povolánie k bohu bylo jest z zevných činuov, o dvú člověkú v pokolení královstvie počátky přijímaje v svém čtení: jednoho, čiež bieše prvnie obřezánie na těle, druhého, jehož podlé srdce božieho bylo jest vyvolenie. Z obú tú otcuov Kristus narozen jest. A tak čtverný počet trénásobně pokládaje, počátku od viery věřenie do času zvolenie podávaje a od zvolenie až do času přestěhovánie židovského do Babylona a ote dne toho přestěhovánie až do Krista konaje, přešlé příštieho pána okazuje pokolenie, aby i počtu dosti učině, i času ukázal, co jest; a božie dielo v sobě ukazuje také i na těch, jichžto rod byl již položil, Krista dělajícieho od počátku svědectvie nezapieral.
Kterýchžto všech věcí čas, řád a počet, zpuosob aneb rozum jest k dokázaní toho, což vieře jest potřebné, že buoh jest Krista, jenž učiněn jest z ženy, učiněn pod zákonem, narozený z panny, umučen v těle, všecko potekl na kříži, aby přemáhaje od sebe sám, vstav v těle i jméno otcuov v otciech synu i jméno synuov otci vratcuje v syniech, bez počátku, bez konce, ukazuje se, že jest jedno s otcem, neb jeden jest buoh.
V kterémžto čtení užitečné jest žádajícím boha tak prvnie, aneb prostřednie, aneb dokonalé věci poznati, aby i povolánie apoštoluov i dielo čtenie a milovánie boha v těle urozeného po všem neb všady čtúce srozoměli a také na něm aby to, v němž sú pochyceni a chtie pochytiti, poznali. Neb nám to na pilnosti předmluvy bylo jest, i vieru stalé věci oznámiti i dělajícieho boha zpósobu rozomnosti snažně hledajícím nesmlčeti.
Druhá předmluva
Matúš když jest najprvé kázal čtenie v Židovstvu, chtě jíti k pohanóm, první čtenie napsal jest židovsky, kteréž bratřím, od nichžto jdieše, k památce ostavil, neb jakož jest potřebie bylo ku potvrzení viery čtenie kázati, tak také proti kacieřóm napsati. Ale když viece jich čtenie sú psali, čtyřie toliko pevnosti mají svědectvie, neb v čtyřech stranách světa vieru zvěstují trojice svaté. A jsú jako čtyři kola u voze božiem, jenž ho veze skrze kázanie čtenie, a pokolenie lidské, čtverotvárnú smrtí zahubené, jich kázaním mějieše obživeno býti. Protož i jiných čtenie opovržena jsú, aniž sú přijata, nebo pán nechtieše, by uložený počet zahynul pro pevnost tajemstvie. Vyznamenávají se také evanjelistové čtyřmi zpuosobami, kteréž nejsú omylné, ale utěšeného tajemstvie sú svědomé. Matúš v člověku se vyznamenává, neb při člověčenství Kristovu zvláště prodlévá, Marek ve lvu, neb činí o z mrtvých vstání, Lukáš v teleti, čině o kněžstvu, Jan v orlici, píše tajemstvie božie. Ale Kristus, jehož vypisují, byl jest člověk z panny narozený, tele v obětování, lev v z mrtvých vstání, orlice na nebesa vstúpení. Aneb v člověku člověčenstvie, v teleti kněžstvie, ve lvu královstvie, v orlici vypravuje se tajemstvie božstvie.
