Mnozí v jasnost pravdy písma svatého jako oči sovie v blesk slunečného paprslka nejápně patřiece, snóv výklady za blud nebo za klam mají. Protož aby to bylo rozeznáno, má li býti snovému vidění a jeho výkladóm věřeno, čili nic. Tuto otázku umienil sem vylíčiti.
Slušie li lidu křesťanskému věřiti snovému vidění a jeho výkladóm, čili nic? A zdá se najprvé, že nic, neb bóh, jenž jest múdrost věčná a pravda svrchovaná, zapověděl jest snóm věřiti. A že bóh to zapověděl, stojí psáno v čtvrtých kněhách Mojžiešových, totiž v kněhách Deutronomu v osmnáctém rozdiele a řka: „Ani buď nalezen v tobě, kto by obětoval aneb obchodil syna svého neb dceru, vláče skrze oheň, anebo jenž by zpytoval, hledaje hadačóv a šetřil snóv a vypravoval sny a ptal věštby.“ V týchž kněhách v třináctém rozdiele: „Vstane li prostřed tebe proročec anebo kto by řekl: ‚Sen sem viděl‘ a předřekl nebo prorokoval znamenie nebo zázrak, a stalo se, jakož on pravil, a že by řekl tobě: ‚Poďme a následujme bohóv cizích, jichž neznáš, a budeme jim slúžiti. Neuslyšíš slov proroka toho nebo snovníka, neboť skúšie vás pán bóh váš, aby zjeveno bylo, milujete li jej, čili nic v celém srdci vašem a ve všie duši vašie.
