i vy buďte hotovi, neb kterú hodinu neviete, syn člověka přijde.“ L12,41 I vecě jemu Petr: „Pane, k nám li dieš toto podobenstvie, čili ke všěm?“ L12,42 Tehdy vecě pán: „Ktoť sě zdá, jest věrný vladař a opatrný, jehož ustavil jest pán nad čeledí svú, aby jim dal v čas pšenice mieru? L12,43 Blahoslavený jest ten sluha, kteréhož když přijide pán, naleze, an tak činí. L12,44 Jistě pravi vám, že nade všiem, což má, ustaví jej. L12,45 Pakli die sluha ten v srdci svém: Mešká pán mój přijíti, i počne bíti pacholky a dievky a píti a jiesti a opíjeti se, L12,46 přijde pán sluhy toho v den, v který neúfá, a v hodinu, v kterú nevie, i rozdělí jej a částku jeho s nevěrnými položí. L12,47 A ten sluha, jenž poznal vóli pána svého, a nepřipravil sě a neučinil podlé vóle jeho, bit bude ranami mnohými. L12,48 A který jest poznal a činil hodné věci, ranami bit bude malými. A každému, komuž jest dáno mnoho, mnoho bude žádáno od něho. A komuž sú poručili mnoho, viece požádají od něho.“
L12,49 „Oheň sem přišel pustiti v zemi, a co chci, jediné aby se zažehl? L12,50 Křstem mám sě křstíti, a kterak mi jest těsno, dokud se nedokoná? L12,51 Mníte, bych pokoj přišel pustiti v zemi? Neřku, ale rozdělenie. L12,52 Neb bude z toho pět v jednom domu rozděleno: třie proti dvěma a dva proti třem L12,53 budeta rozdělena: otec proti synu a syn proti otci svému a mátě proti dceři a dcera proti mateři své, [svekruše proti nevěstě své]text doplněný editorem[336]svekruše proti nevěstě své] socrus in nurum suam lat. a nevěsta proti svekruši své.“
L12,54 I pravieše k zástupóm: „Když uzříte oblak, an vycházie od západa, ihned pravíte: Déšť pójde, a tak bývá. L12,55 A když vietr od poledne, an věje, řiekáte, že léto bude, i bývá. L12,56 Pokrytci, tvář nebe i země umiete dokázati, ale toho času kterak nedokazujete? L12,57 Což pak i od sebe sami nesúdíte, což spravedlivé jest?“
L12,58 „A když jdeš s protivníkem svým k kniežeti, na cestě daj pilnost, aby byl prost od něho, ať snad nedá tebe súdci a súdce vydá tě biřici a biřic pustí tě v žalář. L12,59 Pravi tobě, nevyjdeš odtud, doniž také i poslednieho šarta nenavrátíš.“
XIII.
L13,1 A biechu tu někteří v ten čas, zvěstujíce jemu o Galilejských, jichžto krev Pilát smiesil s uobětmi jich. L13,2 A odpověděv vece jim: „Mníte, by ti Kalilejští mimo všěcky Galilejské hřiešníci byli, že sú takové věci trpěli? L13,3 Nepravi vám, ale nebudete li pokánie mieti, všichni takež zahynete. L13,4 A jakož oněch osmdesát, na něžto upadla věžě v Siloa a zabila jě, mníte, že by oni dlužníci byli mimo všěcky přebývajície v Jeruzalémě? L13,5 Nic, pravi vám, ale nebudete li pokánie činiti, všichni takež zahynete.“
L13,6 I povědě toto podobenstvie: „Dřevo fíkové mějieše jeden štiepené u vinnici své i přijide, hledaje ovoce [na něm, a nenaleze]text doplněný editorem[343]na něm, a nenaleze] in illa, et non invenit lat.. L13,7 [I vece k kopáči vinnice]text doplněný editorem[344]I vece k kopáči vinnice] Dixit autem ad cultorem vineae lat.: Aj, tři léta sú, jakž přichodím, hledaje ovoce na tomto fíku. Protož podetni jej, i co také zemi zaměstnává? L13,8 A on odpověděv, vecě jemu: Pane, ponechaj jeho i tohoto léta, ažť jej okopám a okladu hnojem, L13,9 zdaliť by učinilo ovoce; pakli neučiní, potom podetneš jej.“
L13,10 A bieše uče v škole jich v svátky. L13,11 A aj, žena, jenž mějieše ducha nemoci let osmnádst a bieše skloněna, ani ovšem mohla jest vzhóru hleděti. L13,12 Kterúžto ženu, když uzřě Ježíš, povolal k sobě a řekl jí: „Ženo, propuštěna si od své nemoci.“ L13,13 I vloži na ni ruce a ihned sě jest vzdvihla a chváléše boha. L13,14 Tehdy odpověděv kniežě školnie, hněvaje sě, že by v svátek uzdravil Ježíš člověka, pravieše zástupu: „Šest dní jest, v nichžto má
