modlitebný nazván bude, ale vy ste jej učinili peleší lotrovskú.“ L19,47 I bieše na každý den uče v chrámu. Ale kniežata kněžská a mistři a kniežata obcě hledáchu ho zatratiti, L19,48 i nenalezechu, co by učinili jemu, nebo vešken lid pozdvižen bieše myslí k bohu poslúchajíce jeho.
Kapitola dvadcátá
L20,1 I stalo sě jest v jeden den, když on učieše lid v chrámě a kázáše čtenie, sjidechu sě kniežata kněžská a mistři [s ]text doplněný editorem[498]s] cum lat.staršími L20,2 i pověděchu, řkúce k němu: „Pověz nám, v které moci toto činíš anebo kto jest, jenž jest dal tobě tu moc?“ L20,3 A odpověděv vecě k nim: „Otieži i já vás jednoho slova. Odpovězte mi: L20,4 Křest Janóv z nebe li jest, čili z lidí?“ L20,5 Tehdy oni mlčiechu v sobě řkúce, že dieme li: Z nebe, die: Proč ste tehdy nevěřili jemu? L20,6 Pakli dieme: Z lidí, obec všechna ukamenuje nás, neb jisti sú, že jest Jan prorok. L20,7 I odpověděli sú, že nevědie, odkud by byl. L20,8 A Ježíš vecě [jim]text doplněný editorem[501]jim] illis lat.: „Aniž já pravi vám, v které moci toto činím.“
L20,9 I poče řéci [k obci]text doplněný editorem[502]k obci] ad plebem lat. podobenstvie toto: Člověk jeden štípil jest vinnici a osadil ji vinaři a sám jest byl na púti za mnohé časy. L20,10 A v čas zbieranie vína poslal jest k vinařóm sluhu, aby s užitku vinnice dali jemu. [Kteřížto ubivše propustili sú jej prázdna.]text doplněný editorem[505]Kteřížto ubivše propustili sú jej prázdna] Qui caesum dimiserunt eum inanem lat. L20,11 I přidal druhého sluhu poslati. Oni toho takež zmrskavše a uhaněvše, propustili sú prázdna. L20,12 I přida třetieho poslati. A oni i toho ranivše, vyvrhli sú. L20,13 I vece pán vinnice: „Co učiním? Pošli syna mého milého, snad toho, když uzřie, budúť sě báti neb styděti. L20,14 Kteréhožto když uzřěchu vinaři, myslili sú v sobě řkúce: Toť jest dědic, zabíme jeho, aby naše bylo dědičstvie. L20,15 A vyvrhše ho z vinnice, zabili sú. Protož co učiní jim pán vinnice? L20,16 Příde a zatratí vinaře ty a dá vinnici jiným.“ To uslyševše řekli sú [jemu]text doplněný editorem[512]jemu] illi lat.: „Nestaň sě to!“ L20,17 Ale on vzezřev na ně, vece: „Co tehdy jest [to]text doplněný editorem[513]to] hoc lat., jenž psáno jest: Kámen, který sú zavrhli stavitelé, ten jest učiněn v hlavu úhelnú? L20,18 Každý, jenž padne na ten kámen, ztepe se, a na koho padne, zetře jej.“
L20,19 I hledáchu kniežata kněžská a mistři pustiti naň ruce v tu hodinu, i báchu sě lidu, nebo sú poznali, že by k nim pověděl podobenstvie toto. L20,20 I uloživše poslali sú protivníky, kterýž by sě spravedlivými zamyslili, aby jeho popadli v řeči a dali [jej]text doplněný editorem[514]jej] illum lat. kniežetství a moci vladařě. L20,21 I tázáchu jeho řkúce: „Mistře vieme, že právě pravíš a učíš a nepřijímáš osoby člověka, ale v pravdě cestu boží učíš. L20,22 Slušie li nám dáti dan ciesaři, čili nic?“ L20,23 A znamenav lest jich, řekl jest k nim: „Co mne pokúšiete? L20,24 Ukažte mi peniez. A čí má obraz a nápis?“ Odpověděvše řekli sú jemu: „Ciesařóv.“ L20,25 I vecě jim: „Vraťtež tehdy, kteréž věci sú císařovy, ciesaři, a které věci božie, bohu.“ L20,26 I nemohli sú slova jeho potřesktati před lidem, a podivivše se v odpovědi jeho, mlčiechu.
L20,27 Tehdy sú přistúpili někteří z saduceóv, jenž přie, by nebylo vskřiešenie, i tázáchu ho L20,28 řkúce: „Mistře, Mojžieš přikázal nám, když by bratr něčí umřel majě ženu a ten by byl bez dětí, aby vzal ji bratr jeho za ženu a vzbudil plémě bratru svému. L20,29 Protož sedm bratróv biechu [a]text doplněný editorem[518]a] et lat. první vzal ženu i umřel jest bez dětí. L20,30 A druhý vzal ji i ten
