Tuto sě počíná o poznání cěsty pravé k spasení
{Tractatus pulcher Husi de Castitate.}meziřádkový přípisek mladší rukou
Slyš, dcerko, a viz a přichyl ucho své! Slyš uchem, viz rozumem a přichyl volí ucho své pilně, aby slyšiec rozuměla, rozumějíc toho, co bude psáno, pilna byla, a jsúc pilna, aby naplnila, naplniec odplatu věčnú vzala a s chotem svým Ježíšem, pravým Bohem a pravým člověkem, přěbývala, jenž jest panenstvie zvelebil nad jiné stavy, ráčiv sě z čisté panny uroditi a panicem čistým býti, aby nám i panicstva i panenstvie potvrdil a nad jiné stavy zvelebil a povýšil. To slyš, dcerko, jenž si jemu panenstvie zaslíbila. Slyš, dcerko, a přichyl ucho své a viz {věz}marginální přípisek mladší rukou, žeť chci, aby poznala sě vědúc, k komu jsi podobná stvořena. Druhé, aby poznala své svědomie. Třetie, aby poznala nynějšieho života biedu. Čtvrté, aby poznala zdejšieho přiebytka pokušenie. Páté, aby poznala tři nepřietele. Šesté, aby právě sě kála. Sedmé, aby dóstojenstvie duše vážila. Osmé, aby k budúciemu súdu pilně hleděla. Deváté, aby život věčný vážila. Desáté, aby pána Boha nade všechny věci najviece milovala. A v tom toto písemce konečně chci zavřieti.
Kapitola prvnie
Slyš, dcerko, a viz a přichyl ucho své, žeť sem řekl najprvé, aby sě poznala, vidúc {vědúci}marginální přípisek mladší rukou, k komu jsi podobná stvořena. Nebuď jako ti, jenž mnohé věci umějí, a sami sebe neznají; na jiné lidi hledie, a sami na sě nepomnie. Ty od sebe počni, aby snad, sebe neznajíc, jiné věci daremnie chtěla znáti. Ty poznaj sě; neb čím viece sě poznáš, tiem viece Boha poznáš, a čím viece Boha poznáš, tiem viece k němu přistúpíš a viece milovati budeš, a čím viece milovati ho budeš, tiem viece on tě zasě bude milovati.
Slyšiž, dcerko, viz a přichyl ucho své a poznaj sě, že si člověk, a tak že máš tělo a duši. Tělo slove člověk zevnitřní, duše člověk vnitřní. Tělo tiehne k hřiechu, a dušě k ctnosti. Dušě má tři věci v sobě, jimiž na Boha pomní, jeho zná a žádá: prvá věc pamět, druhá rozum, třetie vóle. Pamětí na Boha vzpomíná, rozumem k němu hledí a volí sě ho drží neb chápá. Když ty tři věci v duši své poznáš, tehdy shledáš, žes jiná stvořenie nerozumná přěsáhla a k Bohu duší podobná jsi stvořena, tak že jakož Bóh, jeden duch, jest tři osoby, to věz Otec, Syn, svatý Duch, tak duše tvá jest jeden duch a tři tyto věci: pamět, rozum a vóle. A jakož Otec nenie Syn ani Duch svatý, též rozum nenie pamět ani vóle. A tak, jakož Syn ani Duch svatý nic nevolí, než což Otec volí, též tvá pamět
