Čtenie popsané od svatého Marka
Kapitola I.
Mc1,1 Počátek čtenie Ježíše Krista, syna božieho. Mc1,2 Jakož psáno jest v Izaiáši proroku: Aj, já posielám anjela svého před tváří tvú, kterýžto připraví cestu tvú před tebú. Mc1,3 Hlas volajícieho na púšti: Připravujte cestu páně, rovné čiňte stezky jeho. Mc1,4 Byl jest Jan na púšti, křtě a káže křest pokánie na odpuštěnie hřiechuov. Mc1,5 I vycházieše k němu všecka krajina židovská i Jeruzalémští všickni a křtiechu se ot něho v Jordáně řece, vyznávajíce hřiechy své. Mc1,6 A bieše Jan oděn srstmi velblúdovými a pás kožený na bedrách jeho a kobylky a med lesní jiedáše. Mc1,7 A zvěstováše řka: „Přijdeť silnější nežli sem já po mně, jehožto nejsem hoden padna rozvázati řeménka obuvi jeho. Mc1,8 Jáť jsem vás křtil vodú, ale onť vás křtíti bude duchem svatým.“
Mc1,9 I stalo se jest v těch dnech, přijide Ježíš od Nazaretu galilejského i pokřtil se jest v Jordáně ot Jana. Mc1,10 A ihned vystúpiv z vody, uzřel nebesa otevřená a ducha jakožto holubici, an sstupuje a zuostává na něm. Mc1,11 A hlas stal se jest z nebe: „Ty jsi syn mój milý, v toběť sem sobě zalíbil.“
Mc1,12 A ihned duch vypudil jej na púšť. Mc1,13 I bieše na púšti čtyřidceti dní a čtyřidceti nocí a pokúšen jest od ďábla. A bieše s hovady a anjelé posluhováchu jemu.
Mc1,14 A když bieše vsazen Jan, přišel Ježíš do Galilee, zvěstuje čtenie královstvie božieho Mc1,15 a řka, že se jest naplnil čas a přiblížilo se královstvie božie, čiňtež pokánie a věřte čtení. Mc1,16 A chodě vedlé moře Galilejského, uzřel Šimona a Ondřeje, bratra jeho, ana púštieta sieti do moře, neb biešta rybáři. Mc1,17 I řekl jima Ježíš: „Poďtaž po mně a učiním vás rybáři lidskými.“ Mc1,18 A ihned opustivše sieti, šla sta za ním. Mc1,19 A pošed odtud maličko, uzřel Jakuba Zebedeova a Jana, bratra jeho, i ty na lodí, ano skládají sieti své, Mc1,20 a ihned povolal jich. A opustivše [otce]text doplněný editorem[5]otce] patre lat. svého Zebedea na lodí s pacholky, šla sta za ním.
Mc1,21 I vešli sú do Kafarnaum. A ihned v sobotu všed Ježíš do zboru, učieše je. Mc1,22 I diviechu se strachem učenie jeho, nebo bieše uče je jako moc maje, a ne jakožto mistři. Mc1,23 A bieše v zboru jich člověk s duchem nečistým i zvolal Mc1,24 řka: „Co nám a tobě, Ježíši Nazaretský? Přišel si před časem zatratiti nás? Viem, že jsi svatý boží.“ Mc1,25 I pohrozil jest jemu Ježíš řka: „Zmlkni a vyjdi od člověka!“ Mc1,26 A lomcovav jím duch nečistý a křiče hlasem velikým, vyšel jest ot něho. Mc1,27 I divili sú se všickni tak, že se tázáchu mezi sebú řkúce: „I co jest toto? Které jest učenie toto nové, že v moci a v síle duchóm nečistým přikazuje, a poslúchají ho?“ Mc1,28 I rozjide se pověst jeho ihned po vší krajině galilejské.
Mc1,29 A ihned vyšedše z zboru, přišli do domu Šimonova a Ondřejova s Jakubem a s Janem. Mc1,30 Šimonova pak svekruše ležieše trpieci zimnici, a ihned pověděli jemu o ní. Mc1,31 A přistúpiv pozdvihl jie, ujav ji za ruku jejie. A ihned ostala jie zimnice i posluhováše jim.
Mc1,32 A když byl večer, když bieše zapadlo slunce, nosili k němu všecky, kteří se zle měli, i ďábelníky. Mc1,33 A bieše se všecko město sešlo ke dveřóm. Mc1,34 I uzdravoval mnohé, kteří byli trápeni rozličnými neduhy, a ďábelství mnohá vymítáše a nedopustil jim mluviti, neb sú věděli, že on jest Kristus.
Mc1,35 A na úsvitě velmi
