Předmluva svatého Lukáše v jeho čtenie
L1,1 Neb jistě mnozí usilovali sú zřiediti rozpravenie, kteréž mezi námi naplněny jsú, věcí, L1,2 jakož sú nám praveny od těch, kteříž ot počátka sú[1]sú] + ipsi lat. viděli a byli sú sluhy řěči, L1,3 viděno i mně jest došlému na počátku všeho pilně tobě pořád psáti, předobrý Teofile, L1,4 aby poznal těch slov pravdu, z nichžto si sě naučil.
Počíná sě čtenie svatého Lukáše evanjelisty
L1,5 Byl jest ve dnech Herodesa, krále židovského, kněz jeden jménem Zachariáš z třiedy Abiášovy a žena jemu ze dcer Aaronových a jméno jejie Alžběta. L1,6 I biešta oba spravedlivá před bohem, chodiece ve všěch přikázaních a spravedlnostech páně bez žaloby. L1,7 A nebieše jima syn, protože bieše Alžběta bezdětkyně a oba biešta sešla ve dnech svých. L1,8 I stalo sě jest, když kněžstvie požíváše Zachariáš[2]Zachariáš] navíc oproti lat., + Zacharias var. v úřadu třiedy své před bohem, L1,9 vedlé obyčeje kněžstvie losem vyšel jest, aby zápal kladl, všed do chrámu páně. L1,10 A všecko množstvie lida bieše vně modle sě v hodinu zápalu. L1,11 I ukáza sě jemu anděl páně, stoje na pravici oltáře zápalu. L1,12 A Zachariáš zarmútil sě jest uzřěv a bázen spadla jest na něho. L1,13 I vecě k němu anděl: „Neboj [b]označení sloupcesě, Zachariáši, neb uslyšána jest prosba tvá a žena tvá Alžběta porodí tobě syna a nazývati budeš jméno jeho Jan. L1,14 A bude tobě radost a veselé a mnozí v narození jeho budú sě radovati, L1,15 neb bude veliký před pánem a vína a opojné věci nebude píti a ducha svatého bude naplněn ještě z břicha mateře své L1,16 a mnohé z synóv izrahelských obrátí ku pánu bohu jich. L1,17 A on předejde před ním v duchu a v moci Heliášově, aby obrátil srdcě otcóv k synóm a nevěřície k opatrnosti spravedlivých, připraviti pánu lid dokonalý.“ L1,18 I řekl jest Zachariáš k andělovi: „Otkud to vzviem? Neb já jsem starý a žena má sešla jest ve dnech svých.“ L1,19 A otpověděv anděl, řekl jest jemu: „Já jsem Gabriel, jenž přístojím před bohem, a poslán jsem, abych mluvil k tobě a tyto věci tobě zvěstoval. L1,20 A aj, budeš mlčeti a nebudeš moci mluviti až do dne, v němž sě ty věci stanú, protožes nevěřil slovóm mým, kterážto sě naplnie v času svém.“ L1,21 A bieše lid čakaje Zachariáše a diviechu sě, že by meškal on v chrámě. L1,22 A vyšed nemohl jest mluviti k nim. I poznali sú, že jest viděnie viděl v chrámě. A on bieše kývaje jim a zóstal jest něm. L1,23 I stalo sě jest, když sú sě naplnili dnové úřadu jeho, otjide do domu svého. L1,24 A po těch dnech počala jest Alžběta, žena jeho, a tajieše sě za pět měsiecóv řkúci, L1,25 že tak mi jest učinil pán ve dnech, v nichžto jest vzezřěl, aby otjal potupu mú mezi lidmi.
L1,26 Pak v měsieci šestém poslán jest Gabriel anděl ot boha do města galilejského, jemužto jméno Nazaret, L1,27 ku panně otdané muži, jemuž jméno bieše Jozef, z domu Davidova, a jméno panně Maria. L1,28 A všed anděl k nie, řekl jest: „Zdráva, milosti plná, hospodin s tebú, požehnaná[3]požehnaná] pozehna rkp. ty mezi ženami.“ L1,29 Kterážto když uslyšě, zarmútila sě jest v řeči jeho a mysléše, kteraké by to bylo pozdravenie. L1,30 I vecě jie anděl: „Neboj sě, Maria, neb nalezla si milost u boha. L1,31 Aj, počneš u břišě a porodíš syna a nazóveš jméno jeho Ježíš. L1,32 Tenť bude veliký a syn Najvyššieho bude nazván. A dá jemu pán bóh stolici Davida, otcě jeho, a kralovati bude v domu Jákobovu na věky L1,33 a království jeho nebude koncě.“ L1,34 I řekla jest Maria k andělovi: „Kterak to bude? Neb mužě nepoznávám.“ L1,35 A otpověděv anděl, řekl jest jie: „Duch svatý sejde v tě a moc Najvyššieho zastiení tobě. A proto i což sě narodí z tebe svatého, nazván bude syn boží. L1,36 A aj, Alžběta, rodička tvá, i onať jest počala syna v starosti své. A tento měsiec jest šestý téj, kteráž slove neplodná,
