Dokončení dvou dílů Staročeského slovníku (NA–OŽŽENÝ) umožnilo autorskému kolektivu shrnout dosavadní zkušenosti i nové vědecké poznatky a upřesnit podrobnosti dalšího zpracovávání tohoto díla podle jeho původní koncepce. Byly promyšleny možnosti, jak při zachování vědeckoinformační hodnoty velkého slovníku zvýšit přehlednost i strukturní adekvátnost jeho zpracování a přitom realizovat ekonomicky naléhavý požadavek omezení rozsahu. Řešení tohoto problému bylo podrobně vyloženo v Slově a slovesnosti 42 (1981), s. 238–248. Zde pouze upozorňujeme na hlavní úpravy našeho slovníku s tím spojené (převážně vycházejí z principů jeho původní koncepce, viz „Principy Staročeského slovníku – Úvodní stati, soupis pramenů a zkratek“, Praha 1968, s. 16–49). Jde především o tyto změny: (a) Nadále se hojněji odkazuje na doklady v nově vydaných dostupných pramenech (srov. tamtéž § 3.4), zvl. v obou vytištěných dílech našeho slovníku a v pramenech onomastických. (b) Důsledněji budu eliminovány opakující se údaje (§§ 6.2, 6.3, 7.25, 7.26), tj. nadále se hnízdují také vidové tvary téhož slovesa (pásti – padati), jednovýznamové odvozeniny na úrovni tvarů (páchati – páchanie, pičkati – pičkujúcí, pickovati – pickovati sě), jednovýznamová kmenoslovná synonyma (pachatel – pachadlník) a sémanticky nejbližší významy téhož mnohovýznamového slova (palička2 bot.: A. ‚orobinec‘ — B. ‚jitrocel‘). (c) Důsledněji se rovněž zkracují doklady na minimální kontext (§ 7.43) a místo úplného výčtu vazeb se v záhlaví významového odstavce uvádějí jen vazby reprezentativní. (d) Uvnitř významového odstavce se zpřesňuje užití nonparejového záhlaví: záhlaví jednoslovné uvádí novou lexikální jednotku (jur., fig., zpodst. a podobně), víceslovné uvádí konstrukce, typická spojení, obrazná užití vyhraněného sémantického okruhu aj. (e) Závěrečná nonparejová poznámka k heslu je odlehčena zejména tím, že se nejnutnější doplňkové údaje k výkladu významu uvádějí přímo v záhlaví významového odstavce a příslušná synonyma pak v jeho závěru za pomlčkou. (f) Úsporná nonparejová poznámka pod záhlavím hesla slouží k uvádění nejnutnějších informací o onomastických jednotkách, které umožňují rekonstruovat jinak nedoložené staročeské jednotky apelativní (typ *pařiezek jen jm. osob.) nebo patří k významným vlastním jménům již tehdy počeštěným (typ Paříž). – Takovéto úpravy vcelku nejen zajišťují větší úspornost a přehlednost slovníku, ale také umožňují názorněji vystihnout vztahy mezi staročeskými lexikálními jednotkami a odlišit jejich typická kontextová spojení od netypických: (A) Jednotky systémově navzájem bližší tím, že mají více společných rysů, jsou také zpracovávány v těsnější blízkosti – v rámci společného heslového nebo významového odstavce (viz bod b). (B) Častěji doložená slovní spojení se lexikograficky signalizují (příslušným nonparejovým záhlavím, viz bod d, nebo aspoň odkazem na podobný doklad), kdežto ojedinělá spojení zůstávají bez lexikografické signalizace; to se týká i užití přeneseného, kde je obraznost již signalizována přímo kontextem (spojkou v přirovnáních nebo ztotožňovací konstrukcí v nelexikalizovaných metaforách typu buď jemu pancieř, hřiešní slovú psové, plamen mladosti, to jsú ti [bezbožní]…vlnobitie ukrutného mořě, vznosiece pěny své hanby).