Profesor bohemistiky a slavistiky na Karlově univerzitě (1899–1900 její rektor); tvůrce historické mluvnice a slovníku staré češtiny i základních příruček moderní češtiny (Příruční mluvnice češtiny, 1900; Pravidla hledící k českému pravopisu a tvarosloví, 1902); vydavatel staročeských textů (Žaltář wittenberský, 1880, Pulkavova kronika, 1893 aj.); spoluzakladatel (1874) a redaktor (1874–1904) časopisu Listy filologické; jeden z nejvýznamnějších odpůrců pravosti Rukopisů (Poučení o padělaných rukopisech Královédvorském a Zelenohorském, 1888).