ryk, -a/-u m.
k ryčěti
ryk, křik
vřava, hluk, hřmot
expr. ve funkci interj. výkřik, zvolání
Ve funkci interjekce jen ve slovnících
rykel, -kle m.
sr. střhn. rigel
kmen stromu, zvl. částečně opracovaný
závora n. vzpěra
Sr. rýl². V GestaU 192 omylem rybel
řězokravstvo, -a n.
k řězati a krájěti (?)
řemeslo, živnost kráječů sukna
Jen u Klareta. Tvořeno neústrojně.
Sr. řězatenstvo, řězstvo
