bezděč, -i f.
ojed. též bezděčie, -ie n.
sr. diek, vděči
1. nátlak, nucenost, nedobrovolnost
2. pod bezděčú nedobrovolně, proti vlastní (popř. cizí) libosti, vůli (sr. ESSČ „bez dieky“ s.v. „dieka“)
Dolož. též vl. jm. míst. Bezděčie. Sr. bezděčenstvie, bezděčstvie, bezděčnost