řěč | MSS | ŠimekSlov |
řěč, -i f. řeč, schopnost mluvit, dar řeči; rozmluva; vyprávění, pověst: počíná sě řeč pěkná o Bruncvíkovi; zpráva, výklad: abych mohl slíčnějie k své řěči přijíti abych mohl lépe přistoupit k svému výkladu; z prvních řěčí z dřívějšího výkladu; mluviti jednu řěč jednou, stejnou řeči; proč svú řěči tolik chystáš proč mluvíš tak strojeně; (pták) křičí řěčí řkúc: Pane milý řka lidskou řečí
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.

 


řěč f. = vypravování, pověst; — řeč obecná = lidová mluva; — řěč vymyšlená = báseň, skladba, píseň
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.

 


logo ÚJČ Copyright © 2006–2023, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2023, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2023, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 17 lety, 5 měsíci a 5 dny; verze dat: 1.1.24
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy Strategie AV21
Web je podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projektem č. LM2023062
(LINDAT/CLARIAH-CZ).