řád m. řád, pořádek; stav: z chlapieho řáda ze stavu poddaných; hodnost, úřad, ustanovení; řádem za král vzěli jeho podle řádu, řádně; v řád v postavení, v úřad; vedlé svého řádu podle svého stavu; na řád po pořádku, jeden po druhém; proti řadu proti pořádku; pl. řády pořádek
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
řád m. = stav, pořádek; — způsob; oddíl; ustanovení, zákon; — týmž řádem = z téhož důvodu, podle téhož ustanovení; po svém řiedě = po svém způsobu
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.