čest | ESSČ | GbSlov | MSS | ŠimekSlov |

čest, čsti f.

sr. stsl. čьstь

1. čest, mravní bezúhonnost, ctný stav; „s čsťú“, „podlé čsti“ čestně, bezúhonně

2. koho, čeho, čí čest, váženost, zvl. dobré jméno, dobrá pověst; „na svú čest vzieti“ koho zaručit se za někoho svou ctí, svým postavením; jur. (o slibu, přísaze ap.) „na svú vieru i na svú čest“, „pod mú čstí i věrú“ ap. čestné zaručení se za něco; „na čsti dotýkati“, „na čsti utrhati“ ap. koho, komu vystupovat proti něčí cti n. dobrému jménu, zneuctívat někoho

3. koho, čeho, čí důstojnost, úctyhodnost, vznešenost

4. koho, čeho, čí sláva, vrcholné uznání, proslulost

5. čí úřad, hodnost

6. koho, čeho uctívání něčeho, úcta (k něčemu); „v čsti jmieti“, „u čsti jmieti“ koho, co ctít, uctívat

7. pocta, hold, projev úcty; „s čsťú“ komu, koho, čeho s projevem úcty, s poctami; „ke čsti“, „na čest“ komu, koho na počest někoho, k uctění někoho;

8. pohlavní čistota, zdrženlivost

Sr. nečest, počest, počestnost, počstivost, čstnost

Autor: Hana Kreisingerová

Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 24. 4. 2024).

 


čest, čsti, fem., čest, důstojenství, úřad, sláva atd.; Ehre, honor; psl. čъstъ, z čъt-tъ. Za čst- bývá čet-, těst-, a smíšením sykavek ct-, a někde bývají ještě jiné obměny, dialekt. a pisecké. — Chzezzt ApŠ. 52, svD. 30; chzezzt hi chvála Jid. 7, svú chzezzt t. 132; byl chzcty zbaven t. 35 t. j. čcti ze čsti; činem trojie chzcty ApD.d, těchto tří chzcty tamt.; všie chzcty LMar. 17. Mé csty LAl. g. Czeſt honor ŽWittb. 98, 4; chválu a czſty honore t. 8, 6; chválu a czſtiu ŽKlem. tamt.; czeſt honor Prešp. 920, czti honore, decore MamA. 20a; czzeſt decus Ol. Zach. 11, 10; czſty maiestate ŽWittb. 79, 19. — Tak sě i ješče stává, že chzezzt nravy proměňává AlxH. 6 28, důstojenství. By jej (Aristoteles Alexandra) czſty, múdrosti učil AlxV. 129. Vizi, že již dosti znáš czſty líce t. 197. Chovaj sě obojetníkóv, hospodnie czſty proradníkóv t. 207, kdo zrazují čest svých pánův. Ač podlé vašie ſzty práva chcte sobě věrně pomoci AlxB. 1, 1, jak jest právo vaší cti, jak na vaši čest sluší. Jich czſty by na mále, když pomdle moc jich krále AlxV. 1795. Chci zěvně věděti dáti těm všěm, kteříž po czſſty stojíc, o králi czſſty seho světa t. 65 sl. Mně jedno té ſzty přějte, bych slúl vaším králem AlxB. 1, 9 sl. Bude služba vždy hotova a we czty vždy obnova AlxV. 300, vždy nové cti dobudeš. Biechu mu (junoše Danovi) přisluhujúce, obychenye při ňem súce s poslušenstvím ſzthy nemalé AlxH. 3, 18, jsouce ho poslušni a majíce jej ve cti. (Prosím, aby Alexander) poſlednye mi cſty dohodil AlxM. 8, 6, t. slušného pohřbení, Gualth. 7, 298: Hoc unum oro, ut a rege extremi non invideantur honores. Což sě j’mu jest chzſti gde stalo AlxB. 6, 7. Veždy tvú czeſt ploziu Mast. 210. Již sú tvú chzctyu vzplozeni AlxBM. 2, 43, t. j. obdařeni a povýšeni ctí, kterou jsi jim prokázal povoláním k vysokým hodnostem. Nigdie nečtem, by… římská moc (svému císaři) taku czeſt pokázala AlxB. 6, 5, prokázala. Když mu (Alexander židovskému veleknězi) tu czeft pokaza, vojem do stanóv rozkáza AlxV. 925. Csož s’ mi cſty pokázal AlxBM. 7, 3. Zle mi mé cſty poplatil AlxM. 7, 8, zle se mi odměnil za prokázanou čest, za propůjčenou ode mne hodnost. Jenžto na jeho chzezt sahá AlxH. 1, 24, jenž na jeho vši czeſt sahá AlxV 1193, který jej chce připraviti o vši čest, o čest královskou. By jiných nezpravovali a jim jich czty neutrhali Štít. uč. 110b. Nelze ijednomu ničiež czty zbaviti přísahami Rožmb. 129, proti cti nestačila přísaha. Dávajíce jim (Israelští vítězům) czeſt wytyezſtwye fausta acclamantes Mus. 1. Mach. 5, 64. — Býti, činiti něco ke čsti: ke tczſty Otc. 81a, k velikéj chyzti nám to hodíš Kunh. 148a (verš 8slab., chyzti lslab.). — Činiti co komu na čest: Vypímy tu čiešu na czeſt Michalu svatému DalH. 30; by to ráčil učiniti bohu na czeſt Hrad. 7b; David jest hudl bohu na czeſt Štít. uč. 7b; — na čsti; zemřeme na czti pro naši bratří moriamur in virtute Ol. 1. Mach. 9, 10, zemřemy Lit. tamt. — Jmieti koho v čest, býti v čest. Jmějte otcě a matku w czeſt Hrad. 97b. Ty w czeſt slušie mieti NRada 511, tak jej měj w czeſt t. 1682. Kak chce král w czeſt byti lidu, nemá-li w czeſt boha svého Šach. 297a. — Jmieti koho ve čsti; (děti mají rodiče) we czti mieti HusPost. 16a. — Býti, činiti něco atd. ve čsti: jest Korintus město dávné, vší we czſty welmi úpravné AlxV. 313; Kostus králováše we czſty Kat. v. 33; (Filip) míše ženu v sboží, we czſty porozenú AlxV. 72; byl jest Paris kněžie v Troji, vzchován we czſty, u pokoji t. 207; muž slovutný we czty světský t. 70; we chzcty Jid. 125, we czſty in honore ŽWittb. 48, 21, we czſti ŽKlem. tamt. při čsti, čest majíc: ač chtie sě jemu poddati, že dá jim przi vſſie chzty ostati AlxH. 6, 36. se čsťú, ve shodě se ctí: (páni) pojidú přěd svého krále nesúce dary nemalé zze chzztu dóstojenstva jeho AlxB. 5, 15; což muož ſe czty býti Vít. 80aCtná, nádherná úprava. Což k tomu (lovu) potřěbováno na chzezt po královském právu PilB. By na lov w hoyney chzcty gien(o) tamt. — V ROtcP. je také: czyeſc 189, czſc 244, (té) czſy 34, ke czſczy 412, ke tczſczy 321, ke tczy 351, ke ſczy 451, we tczy 23, we czczy 402.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².

 


čest, čsti f. čest, důstojenství, úřad; sláva, pocta; David jest hudl bohu na čest vzdával mu poctu hrou; při čsti ostati zachovat důstojnost, čest; jmieti koho v čest, ve čsti vážit si koho; se čsťú koho odpovídající jeho slávě, úřadu
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.

 


čest f. v. i čiest
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.

 


čest (g. čsti) f. = pocta; čestný úřad, důstojenství, sláva; nádhera; — ve čsti (j)mieti = míti v uctivosti
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.

 


čiest, čěst, čest f. = část; úděl
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.

 


logo ÚJČ Copyright © 2006–2023, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2023, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2023, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 17 lety, 5 měsíci a 10 dny; verze dat: 1.1.24
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy Strategie AV21
Web je podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projektem č. LM2023062
(LINDAT/CLARIAH-CZ).