vieti, váti, věju, -eš (impf. vějiech, aor. viech, příč. čin. vál, trp. ván, přech. min. váv) ned. vát, vanout
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
vieti nedok. = váti
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.