spáti, sp’u, spíš (3. pl. spie, přech. přít. spě, spieci, spúci, impf. spách, aor. spach, sup. spat) ned. spát: spáti sen mít sen, snít; (nad něčím) nedávat pozor na co
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.