přěmilovati, -uju, -uje pf.; k milovati
koho nadměrně, přespříliš milovat: by tě [Boha] všěmi milostmi miloval, nemohl by tebe przyemylowaty ModlMil 176b; těch věcí [tj. projevů lásky k Bohu] nikdy nenie přieliš, neb jeho nižádný neprzemiluge ChelčPost 113a
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
přěmilovati, -uju, -uješ ned. příliš milovat
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
přěmilovati dok. = příliš milovati
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.