1. pustina, divočina, liduprázdné, neobydlené území: protož ten hrad [Přimda] byl u púšti postaven DalC 39,1; bra sě [sv. Prokop] do jedného lesa, s sobú vši potřěbu nesa. Takž pak po tej púšči chodě, přiblíži sě k jednej vodě HradProk 5v

2. samota, odlehlé, odloučené místo: přiboda sě [Paris] s cěsty v púšči pod krásný buk v jednu húšti AlxV 731; král hanbú u púšči vnide řka: Radějí chci konvršem býti než králem a s nepřátely sě nebiti. Proto v lese přěbýváše a za obyčěj s pústenníčky motykú kopáše DalC 24,12 – fig.: bratru Ondřejovi, náměstku pouště své na Javorném, kněz Jan Bechyňka pozdravení spasitedlné … vzkazuji BechNeub 1r

relig. púščě tohoto světa pozemský svět, místo k životu po vyhnání z ráje: buoh … vyhnal je z ráje na púšť tohoto světa BřezSvět 3r

3. místo bez vody, vyprahlá krajina, poušť: netrpěli sú žiezi na púšti, když jě jest vyvodil, vodu <z> skály vyvedl jim BiblDrážď Is 48,21 in deserto; když sem na téj přěhroznéj púšči byl [sv. Jeroným], jež slunečnú horúcí horkostí bieše posvadla PasMuzA 531 in eremo

4. zpustošené místo, poušť (kniž.): dám tě [Jeruzaléme] v púšči a v potupu v lidech BiblDrážď Ez 5,14 in desertum; když se bude radovati všecka země, já tě [horo] u púšť obrátím BelA 170r (sr. Ez 35,14)

5. neobhospodařovaná, hospodářsky nevyužívaná nemovitost, zvl. neobdělávaný zemědělský pozemek: což k těm dvěma lánoma a púšti příslušalo a přísluší …, vkládám ve dsky zemské DeskyMorBrn 55 (1493)

6. samota, stav odloučení: proč … hořkú púšť samotný miluješ, ano přátelské tovaryštvie jest velmi sladké? Čtver 65r solitudinem

7. vyhnanství, vynucený pobyt mimo společenství: Tarquinius … rozličné muky vymyslil, okovy, rány, zpustky, plechy, žalářě, púta, řetězy a púščě ComestC 240v exsilia; liminium vypovědění vel púšč SlovOstřS 90; relig. pozemský život člověka, vyhnaného z ráje: Ježíšě požehnaného, plod břicha tvého, nám po téjto púšči ukaž ModlMil 143r post hoc exsilium