1. [o pohybu] rychlý, spěšný, chvatný: útěcha…v jich [ptáků] prudkem a hbitém létání ŠtítBojVyš 13a; na krásném koni prudkym skokem vskočil v tu propast GestaB 19a praecipiti, pod. ChelčPost 117a; honem prudkym hnach po něm [jelenovi] TrojK 97a, pod. AlexPovA 256b; jimiž [hříchy hříšník] se spěšně vzdaluje od boha jako prudkymi kroky ChelčKap 9a; dromedář velmi prudkym chodem jde CestKabK 9a

2. [o pohyblivém subjektu] rychlý, hbitý, rychle se přemisťující: na naiprudczzeiſſiem koni nelze jeho [promeškaného času] postihnúti Kruml 342; lembus prudka lodí SlovOstřS 89; leviores skočnější, prudſſij, bystřější [koně] pardis rysóv VýklKruml 200a (Hab 1,8: lehčější BiblDrážď); musí býti [člověk] silnější a prudſſich nóh ChelčPost 278a; rychlí a prudcij [ptáci] KorMan 169b

3. [o živlu, úderu ap.] prudký, mocný, intenzivní; [o vodním toku] dravý, divoký: ten [anděl] luči…, tak divokým prudkym hromem v tý mlzi mezi ta kola LegKat 2877; pod nímžto [mostem] plovieše řěka prudka PasKlemA 245b; prudke rány jim dávachu [hrdinové] BawJetř 1994; přitrhlo [vojsko] k té vodě velmi prudke a bystré PulkB 121 rapidissimum; z nebe zvuk jakožto…duch prudky BiblOl A 2,2 (náhlý ~Drážď, brzký ~Lit) spiritus vehementis; ješto [hříšníci] jako vzteklí potoci prudczy trpočie lid v hořké moře ŠtítSvátA 118b; jimiž [změnami člověk] se pudí sem i tam jako lodí prudkými větry ChelčSíť 5b; má to jméno ten potok [tj. Tigris] pro rychlost svú, že je velmi prudky RokJanK 309a ║ mast prudka prohnojície LékKřišť 121b ostrá, urychlující hnisání; vstav [„křemenici“] v uhlé prudke AlchAnt 15a řeřavé, žhavé

4. [o citu, schopnosti ap.] silný, mocně projevovaný: pruzſſye bývá žádost LyraMat 125a; čímž…prudczyeyſſye a světlejšie rozumnost, tiem silnějie v sě pochytí mysl ŠtítVyš 99a vehementior; obklíčí přídúc prudka milost božie ŠtítSvátA 64a (v. obchopiti 3); nemohúce snésti jeho prudke smělosti TrojK 118b impetum smělý nápor; horkého náboženstvie…při sobě nemají, ani prudkeho činí pokánie BechMuz 167b

5. [o člověku] (k čemu) rychle přikročující k něčemu, neprodleně uskutečňující něco: prudkym, zlým, nevěrným synem býti MastMuz 205 prchlivým, popudlivým; viděl li jsi člověka prudkeho k mluvení, rozuměj do něho víc bláznovstvie než múdrost ŽídSpráv 66 (sr. Eccl 5,2) ║ uměnie činí jistého řemeslníka, obyčej prudkeho a hotového AlbnCtnostA 147b hbitého a zručného, obratného