1. [o něčem ostrém] (kam) vražením proniklý, prošlý: neb sem já viďal jednoho na tom miestě raněného velikým šípem, proſſlym až do chřbetu LékSalM 532 penetrante

2. med. [o ráně ap.] (skrzě) hluboký, prostupující hluboko dovnitř, popř. naskrz („proniklý“ 2): když vytáhneš šíp…a rána nenie proſſla skrze LékSalM 527; o ráně v břiše…proſſle i neprošlé…Pakli jest rána proſſla snad šípem t. 533, 534 penetrans; penetrabilis proſſly, qui penetratur SlovKlem 72b

3. [o písemnosti] odkud kam ap. prošlý, přešlý, předaný: v předpisiech těch listuov mezi námi prošlých ListářRožmb 4,150 (1450); listové těch dobrých volí od jedněch k druhým prošlí ArchČ 26,407 (1497) ║ listuov, od předkuov Jeho Milosti na častopsané rychtářstvie prošlých a svědčících, potvrditi ListářPlz 2,209 (1480) vydaných

4. [o lhůtě] prošlý, zvl. vypršelý, proběhlý: mají [peníze] položeny býti do prošlé žaloby Dub 131 ed. (v. próštie 2); Machuta jest vyprosil [odúmrť] po prošlých letech DeskyDvor 4,462 (1461). – Sr. projíti II/9

5. [o člověku] (v čem [moudrosti]) prošlý četnými zkušenostmi, zkušený („proběhlý“ 2): Augustin u vysokém rozumě proſly, v řěči slyšěti libý PasMuzA 467 (prostý ~Tisk) acer ingenio; muž proẛly mnohé učí BiblLit Sir 37,22 (v. prospělý 1) peritus