prožéci, -žhu, -žže pf. (ipf. prožiehati, -aju, -á, prožěhovati, -uju, -uje), v tvarech též -jž- m. -žž-; k žéci
co [část těla, tkáň] (čím [žhavým] kde) prožehnout, propálit, pálením proděravit, zvl. naskrz: kaž mi prozecy mé líce LegKatMenB 98 — med.: cauteriare prozeti SlovOstřS 126; prozha kóži na tom miestě, kdež krtice jsú, nasypiž toho prachu LékMuz 319b; prozzy ji [kost] až do dna žehadlem padavým skrze LékSalM 243 cauteriza; pak proyzzy žehadlem nadél těla, přijma málo kuože t. 336; když by prozehowal neb řezal [lékař] t. 739; neprozehay jeho kuože, ať by…kořen žilný nebyl uražen t. 806 perforetur; móžeš bezpečně každé miesto prozzehati t. 807 ○ prožiehanie n.: kteréžto [pokyny] mají znamenány býti při řezání a prozehany [těla] LékSalM 195; v prozehani železem ohnivým t. 799 in cauterio; býváť také prozehanie pod kolenem t. 810 ○ prožěhovánie n.: tehdy najviece…spomáháť prozehowanie LékSalM 800 cauterium; bývá prozehowanie žehadlem drobným neb bodlavým t. 810 ║ potom jmá oběma [dopadeným] čelo prożzeno býti PrávPražA 255 být vypálen cejch na čele. – Sr. propáliti 1
K ipf. prožiehati sr. ožáhati/ožiehati, ale jen roz-, s-, u-, za-žiehati