pomútiti, -cu, -tí pf.; k mútiti
koho zarmoutit trochu: nakrátcě si jich pomutil, neb sú jměli znamenie k spasení BiblOl Sap 16,6 (zamúceni sú ~Lit, zarmúceni sú ~Praž) turbati sunt
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
pomútiti, -cu, -tíš dok. zarmoutit
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.