polesný, polesní adj.; k les
1. lesní, vyskytující se n. žijící v lese (po lese): požíváše [Jan kobylky] a strdi poleſne ComestC 288a (lesné ~K; Mt 3,4: leská EvZimn) silvestri; povědě jemu ten muž poleſny, že tu núzi dal jemu drak TristB 25a
2. [oves] odváděný za užívání lesa: bráti budú úrok každé léto tu s krčem a ovsa polesnieho nedadie CJM 4/1,50 (1418). – Sr. pokrčemný 2
3. zpodst. m. polesný, hajný, poddaný pečující o svěřené lesy vrchnosti: forestarius poleſny, lovčí MamUKA 22b; Mikuláš polesní ArchČ 4,272 (1472); aby…obyčejem jiných polesných, jenž hajní česky nazváni jsú, lesy též tu opatrovati a hájiti…zavázáni byli t. 17,368 (1490); Vítkovi polesnýmu t. 471 (1496)
Též jm. osob. Polesný m. (TomekMíst 2,325, 1419)