pokaditi, -źu, -dí pf.; k kaditi
1. koho/čeho (čím [kadidlem ap.]) okouřit, obklopit koho/co vonným kouřem (při obřadech): pokadyecze jeho [krále] kaděním a pokropiece svěcenú vodú ŘádKorA 38b incensatum incenso; s veliké poctivosti pokadiecze tej dsky CestMil 62b thurificant; čtenie svatého pokadie, políbie RokMakMuz 58a; pokadiṫ jich [údů obětovaného zvířete] kněz na oltáři BiblPraž Lv 1,9 (zakadí ~Ol) adolebit ║ páliti bude zápal, alii exponunt pokadi kadidlem VýklKruml 19b (Ex 30,7: v. podkaditi) zapálí kadidlo
2. p. sě pokaditi sě med. čím vystavit se působení léčivého kouře z čeho, nechat se „podkúřiti“ čím: vezmi kadidlo bielé a tiem se pokad, otevra usta, ať jde vuoně v usta a v nos LékFrantA 41b; potom se pokad těmi věcmi a ihned počneš t. 91b, pod. LékKřišť 91 a