pohněvati sě, -aju, -á pf.; k hněvati sě
1. (s kým) pohněvat se, poněkud podlehnout hněvu (vůči komu): pohniewati sě člověku jest přirozeno, ale ne dlúho držěti na sobě rydánie OtcB 42a irasci; když který pacholek málo se s mistrem pohněval ArchČ 14,455 (1446) nepohodl se
2. rozhněvat se, rozzlobit se, rozhořčit se: to když uzřě Ježíš, pohnyewa sě BiblDrážď Mc 10,14 (rozhněvav sě EvOl, hněvně přijide BiblLit, hněvivě přije ~Pad, za zlé měl ~Praž) indigne tulit; král Václav pohniewaw (-h- opr. z -g-) se a postrojiv se tam jeti a toho [svého služebníka] pomstiti LetKřižB 205b