podnebie, -ie n.; k nebe
1. bibl. prostor pod nebeskou klenbou (pod „nebem“ I/2): já zahlazi pamět Amalechovu z podnebie BiblOl Ex 17,14 (pod nebem ~Pad); jakož blesk hromový bleskne se z podnebie BiblLit L 17,24 (pod nebem ~Drážď) de sub caelo, pod. BiblOl 2 Mach 2,18. – Sr. zpod
2. astr. oblast nižších nebeských sfér (sr. nebe II/1): aniž jest byla [betlémská hvězda] s jinými hvězdami na oblohu s malými, aniž v podnebij s planéty ComestC 281b in aethere; ether podnebie KlarGlosA 72 (De deo et caelo), pod. SlovVodň 59b a SlovVeleš 96a; secundum signum ostensum est in ethere (v podnebii gl.) Káz UK I F 38,136a (sr. Ap 12,3)
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
podnebie, -ie n. podnebesí, prostor pod nebem, pod oblohou
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.