podkonie, -ie n., též m.; k kóň
1. podkoní, služebník mající na starosti koně: ostav při nich [koních] své podkonye VítAlan 13b auriga; mluvě s podkonym svým ComestC 244a cum custode equorum; sem podkonym sedmé léto PodkU 368; podkonie bude tiem [pištbou] viece vesel nežli král HusSvátA 459b; podkoni…bera hojný žold ŽídSpráv 9
2. vysoký státní úředník, původně pro správu stájí; v orient. prostředí místokrál: Hogerus dapifer, Mirozlaus pincerna, Voicek podecoing CDB 2,323 (1228); s nimiž [jezdci Darius] posla své podkonye, čstného rytieře Menona AlxV 1125; jeden králóv babylonského podkonye PasMuzA 560; satrapa podkonye KlarGlosB 1000 (De hominibus secularibus; podkonník ~A); podkonye v Syrí a v Fenicí BiblOl 2 Esd 6,7 (podkrálé ~Lit, podkrálík ~Pad, vývoda ~Praž) subregulus. – Sr. zprávce
Též jm. osob. Podkonie m. (TomekMíst 2,230, 1432)