poběh, -a/-u m.; k poběhnúti/pobiehati
1. útěk, překotný ústup: ještě stáchu, boj berúce, o pobyezye nevědúce AlxV 1772; těch lidí [tj. prchajících vojáků] na pobyezye tu stonu v hlubokém břězě tolikéž t. 1819. – Sr. poběženie
2. čeho [měsíce] běh, pohyb v kruhu: měsiec také v svém pobiezie vzpieti sě na mořkém břězě AlxBM 269; [při pouštění krve] jest zvláště rozuměti pobiehu měsiece, ale ne jiných planét LékFrantA 9b
Sr. též jm. míst. Poběhovici, pozd. Poběžovicě (Profous 3,386, 1359) a jm. osob. Poběžovský (ListářPlz 2,227, 1483)