plútvati, -aju, -á ipf.; k plútva, plúti
1. čím [pramenem] spouštět, nechávat ze sebe hojně proudit co: lilíkové sú tajná myšlenie svatých, kterýmiž ne rozpuštěně neb nestydatě plutwagí, ale svazkem bázni…svázáni jsú VýklŠal 91b (fig.) fluunt které nechávají splývat
2. čím [vzácným] plýtvat, mrhat: když lidé mají které dary od boha aneb která zjevenie, nemají jimi hned tak plutwati a všetečně vypravovati RokLukA 8b; když lidé, majíc dary i vylévají se marně a plutwagi t. 9a (elipsa předm.). – Sr. rozplútvati