přěběda | StčS |

přěběda interj.; k běda

nálad. (komu) s vyjádřením příčiny přeběda; vyjadřuje zesíleně úzkost, hrůzu, zoufalství (nad něčím), popř. varování: ach, prziebieda mně nebozě, mně tak žalosti ve mnozě HradMagd 38a heu; ó, běda, przebieda, kto ztratí radost věčnú HusDcerkaM 219b; přezdieváš bono malum et malo bonum – prziebieda tobě! RokMakMuz 297a; ach, prziebieda, že proti vieře nenie odměna! Pís Třeboň, SA A 7,152b v zdůraz. konstrukci: ó, běda i przebieda tomu, kohožto těchto pět šelm oskočí PříbrZamP 218a

Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.

 


logo ÚJČCopyright © 2006–2023, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2023, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2023, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 16 lety, 2 měsíci a 18 dny; verze dat: 1.1.22
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovyStrategie AV21
Web byl podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projekty č. LM2018101
(LINDAT/CLARIAH-CZ) a LM2015081 (RIDICS).