1. pf. co v čem [příměří] přestoupit, překročit, nedodržet něco dohodnutého: abychom sě…s nimi sjeli pro ty věci, kteréž v příměří a smlúvě v Hradci udělané jsú přečiněny ArchČ 2,265 (1449); jestli že by jedna strana…v tomto příměří co přečinila a udělala, že by to…zdálo se příměřie zrušenie LetKřižA 199

2. pf. co [pron. objekt] (komu) dopustit se něčeho nenáležitého, zvl. zapovězeného (vůči komu), učinit (někomu) něco překračujícího úmluvu n. platný řád: že by jedna strana druhej přečinila, to strana straně…aby opravila ListářRožmb 2,354 (1444); což jsú oni jemu [Mikuláši Žatečtí] přiečinili t. 4,275 (1450); ktož by kolivěk co provinil a přečinil, a příměřie nezdržel ArchČ 4,242 (1471); my všickni…haněni a dotýkáni býti nemáme, než ten neb ti, kdož by to [tj. závazek] přečinil neb přečinili t. 515 (1485)

3. (proti komu/čemu čím) provinit se, dopustit se provinění (proti komu/čemu): kteréž [bezpráví] jsú nám [Vodňanským Rožmberští] činili proti smlúvám…a proti své cti a vieře sami nám přečinujíť ListářRožmb 4,310 (1450); przeċzinil li by kto řečí, jdi mu na peníze, pakli by przeċzinil skutkem, jdi jemu na hrdlo VšehK 20b ○ přěčiňovánie n.: vida tak zřetedlná přečiňovánie a duovodná i veliké škody ArchČ 2,42 (1449)