přěčiniti | StčS | MSS |

přěčiniti, -ňu, -ní pf. (ipf. přěčiňovati, -uju, -uje); k činiti

1. pf. co v čem [příměří] přestoupit, překročit, nedodržet něco dohodnutého: abychom sě…s nimi sjeli pro ty věci, kteréž v příměří a smlúvě v Hradci udělané jsú přečiněny ArchČ 2,265 (1449); jestli že by jedna strana…v tomto příměří co přečinila a udělala, že by to…zdálo se příměřie zrušenie LetKřižA 199

2. pf. co [pron. objekt] (komu) dopustit se něčeho nenáležitého, zvl. zapovězeného (vůči komu), učinit (někomu) něco překračujícího úmluvu n. platný řád: že by jedna strana druhej přečinila, to strana straně…aby opravila ListářRožmb 2,354 (1444); což jsú oni jemu [Mikuláši Žatečtí] přiečinili t. 4,275 (1450); ktož by kolivěk co provinil a přečinil, a příměřie nezdržel ArchČ 4,242 (1471); my všickni…haněni a dotýkáni býti nemáme, než ten neb ti, kdož by to [tj. závazek] přečinil neb přečinili t. 515 (1485)

3. (proti komu/čemu čím) provinit se, dopustit se provinění (proti komu/čemu): kteréž [bezpráví] jsú nám [Vodňanským Rožmberští] činili proti smlúvám…a proti své cti a vieře sami nám přečinujíť ListářRožmb 4,310 (1450); przeċzinil li by kto řečí, jdi mu na peníze, pakli by przeċzinil skutkem, jdi jemu na hrdlo VšehK 20b přěčiňovánie n.: vida tak zřetedlná přečiňovánie a duovodná i veliké škody ArchČ 2,42 (1449)

Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.

 


přěčiniti, -ňu, -níš dok. dopustit se přečinu, provinit se
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.

 


logo ÚJČCopyright © 2006–2023, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2023, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2023, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 16 lety, 2 měsíci a 21 dny; verze dat: 1.1.22
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovyStrategie AV21
Web byl podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projekty č. LM2018101
(LINDAT/CLARIAH-CZ) a LM2015081 (RIDICS).