1. [o osobě n. zvířeti] mající oči, vybavený očima: před čtyřmi zvieřaty oczitimy spředu i szadu, točíšto patřícím na minulé i budúcie ProlBiblL 149b (ad Rg: ~K, BiblPad, ~Kladr) oculatis; Matěj, Lukáš, Marek, Jan…po všem těle oċiti jsú BiblPad HierPaul 7 (var. v. očititý) per totum corpus oculati sunt (fig.). – Srov. okatý 1, okáč

2. [o ději] (ve funkci gen. pl.) očí, očima daný, očima zprostředkovaný: nejmají [modly] viděnie oczyteho BiblDrážď Sap 15,15 (~Ol, jimžto ani zrak očí jest k vidění ~Lit, ~Pad, jimžto ani oči jsú k vidění ~Praž) quibus neque oculorum usus est ad videndum; žádostí oczytu BiblDrážď Sir 45,14 (~Ol, k žádostem očí okrášlena ~Pad, ~Lit, ~Praž) desideria oculorum; odvodí…almužna od žádosti očité, totiž lakomstva TovHád 121a

3. [o vztahu ke skutečnosti] opřený o vidění na vlastní oči; [o vnímání něčeho] očitý: když svatý Silvester…na to dvú tú mudrcí pohanskú oczyte svědečstvie jměl PasMuzA 79 (ocžytye ~Tisk); ač by oczitu jistotú jako já naučen byl JeronM 40a experientia; čekání pro oċité seznání, jehož zde [na zemi] pocestní nemají HusProv B1b; kdy pána Ježíše v súdný den budeš okem tělestným viděti, žeť to viděnie nebude věřenie, ale jisté, oċite poznánie HusVýklB 12a (jistě, oczitie poznánie ~M); viece pravda ocžitu věrú nežli skrze uši úmyslóm lidským vtiskovala by se PrávHorS 170b oculata fide

4. [o předmětu n. jevu] viditelný, vnímatelný očima, dající se zjistit zrakem; [o majetku] zjistitelný: rucě [Kristovy] probitiej, nozě v těch ranách ocytyey skrzě kříž ostrými hřěby UmučRoud 2288 manifestus do oči bijících; tělestné a očitė věci [při křtu] jsou voda, kněz…a tělo toho, kohož křtí JakPost 122b; ten, kterýž výše padesáti kop nemá ocziteho zbožie PrávPražV 143a; na těle křtíti v živlech oczitych ChelčPař 176a; oczite věci a hmotné Kristovy přijme [tento svět], ale samého Krista nic ChelčPař 186a; jest tu [Kristus v svátosti oltářní]…pod najmenší částkú oczitu obojie zpuosoby HilPřijA 74 sensu apprehensibili; ║ toť jest ta [Adlička] příklad mievala podobný a oczity, kdež to častokrát vídala TkadlA 13b názorný

5. očividný, zřejmý, zjevný; [o důkazu] přesvědčivý, nesporný: on [Alexander], búřě oczyta, jehož mysl nikdy nesyta AlxŠ 49; však pro nižádný hřiech [kromě smilstva] nečte sě, by tak oczytu spravedlnost bez milosrdenstvie bóh učinil JeronM 18a manifestam; věc jest oczyta, že sě dva těžcě smluvíta PísLobk 429; ktož poslúchá oczzyte lži BiblOl Sir 34,2 (~Lit, ~Praž, pod. ~Pad) visa mendacia; oczyte znamenie jeho [božího] milovánie Aug 86a; ješto neřku by přietel byl, ale oczyty nepřietel ŠtítBarlB 78 hostis et inimicus; svých zjevných, oczitych počestností, ale vnitř falešných TkadlA 13b vnějškových; jakož toho jest oċity dóvod každý deň HusVýklB 107b; nebo z viery i z oczite potřeby spasenie lidského vědomé jest, že prvnějšie potřeba jest kázati nežli křtíti ChelčPař 175b; jeho [Zikmundova] očitá ukrutenstvie… vidúce BřezKron 445; jakož toho očití skutkové jeho jsú, že tu pravdu haní [papež] ArchČ 20,558 (1469). – Srov. náčitý 1