1. expr. (melior.) tatínek, tatíček: Alexander…spade u velikú sirobu. Otczyka juž nejmějéše, matky také nevidieše AlxV 124; sědneš se mnú [P. Maria s Kristem] na stolici u otczika na pravici HradZdráv 122b (u woczyka var.); svého otczika [tj. Krista] pyčúce [děti, tj. vykoupení lidé] UmučRajhr 94 (fig.); rozpomínaje sě…na mého otczika duchovnieho, jenž mě jest byl učil i choval OtcB 145a (otce ~C, ~D, ~E) vultum patris mei (fig.); vládař římský, jenž slóve patricius latíně a česky otczik, neb…měl býti pěstún i obránce obce římské jakožto otec tělesný svých vlastních synóv BřezSvět 109b; ║ „Slyšte,“ vece [Darius], „čstní otczyczy, všie šlechty přědší dědici!“ AlxV 1299 ctihodní mužové

2. relig. (expr. ?) patriarcha, praotec vyvoleného lidu (starozákonní): novus patriarcha nový otczik, t. syn boží SekvUKA 55b (fig.); ať já svatým otczykom u předpeklí o tvém [Kristově] příščí povědě ModlLeg 87b; et omnes cetus a všickni zborové angelici duchovní patriarcharum otezikow, t. svatých Otcóv HymnUKA 101b

3. expr. (melior.) otec, ctihodný olec; zpravidla titul dávaný duchovním osobám, zvl. členům církevních řádů: [poustevník ke Kateřině:] „Kteréť jest násilé dáno, ež s pobleděla na líčku?“ Ona vece: „Muoj occzyku (m. occzyczku ?)!“ LegKat 880; smiluj sě nade mnú, otcziku OtcB 89b (otče ~D, ~E) abba; ti otċíkowé [tj. preláti] a bratříkové [tj. mniši] JakVikl 198a (iron.); od kněze Jana, otčíka starého ListářPlz 1,338 (1437); proti našim nábožným votčíkóm bosákóm KalLuc 23; ║ uvede [ďábel člověka]…v obyčej dlúhého s někým neb s otczyky rozmlúvanie ŠtítMuz 10a (iron.) se strejci, kumpány

4. jm. osob.: Paulus Oczczyk TomekMíst 2,211 (1391); Ocztyk t. výše (1395)