otvlačovati, -uju, -uje ipf. (pf. otvléci); k otvlačiti
komu činit průtahy, otálet s vyhověním: [Židé k Pilátovi:] „Co nám otwlaczyugyes? Proč ho [Ježíše] juž neukřižuješ?“ LegUmučK 3b2. – Srov. otvlačiti 2
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
otvláčěti, -ěju, -ieš otvlačovati, -uju, -uješ ned. otálet, činit průtahy, zdráhat se
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.