ottadž, ottudž adv., též ottadžto, ottudžto, ojed. ottudiež; k ottad, ottud
1. [v čele přiřazené věty] (a) odtud, (a) z toho místa; odkazuje na uvedené místo jako na místní východisko následujícího děje: rány ot hřěbuov probité sě drúc rozšířichu, odtadzto jeho [Kristova] svatá krev…chrčieše PasKlemA 79b (var. v. otkad 5); z niežto [propasti] dým…vycházieše; odtadz také jedni lidé miesto jisker vzhóru vzcháziechu PasKlemA 245b (otad ~Tisk, odkavadžto ~Kal); ukázal sě [Kristus] apoštolóm na Olivetské hoře, odtudžto na nebesa vstúpil PasTisk B39a (var. v. otkad 5) de hoc loco; ║ odkudš hnie [obilí] v zemi, odtudzſſ zelenie a obnovuje MatHom 274 odtud rovněž, z téhož místa. – Srov. ottad 2
2. [u jm. osob.] také odtud, rovněž odtamtud, z téhož místa, odtudž (arch.); zastupuje výše uvedené jm. míst. (v platnosti šlechtického přídomku, určení bydliště ap.): já Petr z Konipasa a Jakúbek brat jeho nedielný odtudž ArchČ 6,5 (1401); panu Janovi z Chlumu seděním na Svojkově a bratru jeho panu Petrovi odtudiez ListOleš 130 (1416); mezi Dorotú a Ofkú z Senice a Hanušem odtadž páni našli Půh 3,432 (1437); my Vilém z Pernštejna…, Vratislav odtoudž, bratřie ArchČ 9,401 (1486); slyšeti konšely a všicku obec města Piesku s řemeslem řeznickým odtudž ArchČ 10,487 (1497); ║ vznesli na mě Sevrl sklenář a Pirkl odtudž z huti ArchČ 7,399 (1470) odsud, tj. z naší hutě
3. [u jm. osob.] z čeho [místa] také (odtud), rovněž odtamtud: v Babicích…prodávám…paní Dorotě Pecmanové odtudž z Babic ArchČ 26,2 (1430); já Johanka z Zásady a z Navarova…osiřavši po panu otci svém, panu Petrovi Čúchovi dobré paměti odtudž z Zásady a z Navarova ArchČ 15,208 (1452); Barbora z Stonařova přijímá na pravý spolek Annu, dceru svú, odtudž z Stonařova DeskyMorBrn 6 (1480). – Srov. ottad 3, ottavadž 2