otměnný adj.; k otměniti
[o chování] oplácený, uskutečňovaný jako odplata (odměna); [o chování mezi sebou] vzájemný, zvl. vzájemně prokazovaný: roditelóm svým otmyennu otplatu navrátiti BiblOl 1 T 5,4 (~Lit, ~Pad, otmiennu službu ~Praž) mutuam vicem; z naděje odmiennych pomocí…pojímají se [staří lidé] AktaKost 23a mutuorum iuvaminum; otmiennu lásku mezi sebú ustavičnú majíce BiblPad 1 P 4,8 (společnú ~Ol, ~Praž) mutuam in vobismetipsis charitatem; žádosti odmienne podlé možnosti naplniti KorMan 123a; resignacio mutua inter coniuges vzdánie otmiennee ProkPraxK 6a; súsedé mají o škodách vespolek, pokudž mohú, se varovati a odmiennym heroltováním se snášeti PrávJihlA 66b oboustranným; ║ omnes [leprosi] explorant proprias alterno lumine (alternatim, singulo oculo otmyennym zrakem gl.) formas GlosSed 147a vzájemně, jeden na druhém. — Srov. otměňený
Pl. f. otměnné též v platnosti otměnně (v. t.)