1. (ot koho, ot čeho, z čeho ap. kam) odjet, jízdou se odebrat pryč n. někam; [do jisté vzdálenosti] vzdálit se (jízdou); [o vojsku] odtáhnout: když na Tursko přijedete [Lučané], odtud viec neotgyedete DalC 19,20 (nevyjedete ~Z, neotejdete ~F) davon kompt ir nimmer nedostanete se pryč; Odgieda malečko od nás…, páteř jeden spěj PasMuzA 452 sequestrare; pobrali sú všicku kořist sodomitských…i otgedechu BiblOl Gn 14,11 (odgeli jsú pryč ~Praž, otejdú ~Card) fugerunt; kteřížto [poslové] ote mne k tobě pojedú i otgedu zase ke mně TrojA 107a veniant vrátí se; Odged ode mne, ó člověče, neb nic nemáš proti mně jednati AlexPovA 14a recede a me jdi pryč; když vojska odgede, tehdy sě [obyvatelstvo] domuov vrátí CestMil 31a post discessum exercitus; kdyžť sú zvěděli [žoldnéři] Žižku na Piesku, tehdáť sú od nás pryč odjeli ihned ListářRožmb 1,20 (1420); již byli [Juda a jeho bratři] z města vyjeli a nedaleko odgeli BiblPraž Gn 44,4 (otešli ~Card, ~Ol, ~Lit, pošli biechu ~Pad) processerant dostali se, dojeli nedaleko; od voza odjel na čtvrť míle NaučBrn 24; odjevši [Margareta] na lékařstvie do Prahy ArchČ 37,408 (1456); ║ vína flašku měj vždy s sebú, když se udá tak odgeti FlašRadaA 993 podniknout takovou jízdu

2. koho/čeho, ojed. ot koho [blízkého, potřebujícího pomoc ap.] odjet a zanechat o samotě, odjezdem opustit někoho n. něco: královno milá, nemni sobě, bych tebe tak odgel, jakž ť se zdá BruncBaw 1b; nikakež ode mne nemáš odgieti [tj. syn od slepé matky] GestaB la recedere; pro žádnú věc nehodí mi sě tovaryší odjeti ArchČ 3,303 (1425); abych svého panství tak odjel, abych někaké hanby i škody nevzal ArchČ 5,271 (1447); koně jsú svého odjeli [zloději] ArchČ 8,127 (1474); dva robotné člověky při jich diele zabivše [Domažličtí] a jiných za mrtvé odjedše ArchČ 6,132 (1476); ║ ti [naháči] když uzřechu vojsko, hned se u potoce pohřížichu, a tak jich tu odjiedechu AlexPovB 268b v jízdě minuli