|
|
|
ostávati¹, -aju, -á ipf. (pf. ostati) I. sloveso subjektové1. kde zůstávat, setrvávat: služebník neoſtawa v domu věčně, ale syn oſtawa věčně EvOl 224b (J 8,35: neostane… bydlí ~Zimn, BiblDrážď, neostane… ostane ~Ol, nebydlí… bývá EvVíd, nezóstává…ostane BiblPad, nezuostává… zuostává ~Praž) non manet…manet; někteří z nich jdiechu na púšť…, a druzí na témž miestě oſtawachu OtcB 21b permanebant; aby nižádný Němec přes třetí den na české mezi neoſtawal PulkB 62; nynie oſtauagij viera, naděje a láska BiblOl 1 C 13,13 (zóstávají ~Lit, ~Pad, trvají ~Praž, přebývají EvOl) manent zde trvají; oſtawagi rádi v své zemi CestMandA 194a; v rovni a v blatinách neradi oſtawagi [srny a jeleni] VýklŠal 45b prodlévají, pobývají; aniž ta hmota se propustí, než oſtawat na miestě LékSalM 396 remanet in loco; ktož odcházie a neoſtawa v naučení Kristovu ChelčSíť 57b (v obraze); ║ mzda námezdníka tvého u tebe ovšem neoſtawag TobU 140a (Tob 4,15: BiblOl, ~Lit, ~Pad, ať…nezuostává ~Praž) non remaneat mzdu si nenechávej (srov. ostati I/5); v čem oſtawagi slova Kristova za věrú lidu ChelčBisk 8a zůstávají za vírou, rozcházejí se s vírou 2. [o chování, stavu ap.] v kom, na kom, ojed. komu zůstávat, nadále trvat (existovat) u někoho; [o hříchu] ulpívat na někom: váš hřiech u vás oſtawa KristA 71a; ta [posvátnost manželství] oſtawa v obých [tj. v cizoložných i neplodných] HusManžV 116a; hřiech jim obojím oſtawa HusPostH 12a; s nižádnými hříchy smrtedlnými neoſtáwá pokání na lidech AktaBratr 1,335a; ║ bázeň božie svatá oſtawagiucz přěbývá u věky věkóm ŽaltKlem 18,10 (BiblPad, bydle ŽaltWittb, ~Pod, BiblOl, budúcí ŽaltKap, přebývaje BiblLit, trvající ~Praž) permanens přetrvává 3. (při čem, v čem, jak, jaký, jakým, kdo, co, kým) zůstávat, setrvávat beze změny (v nějakém stavu nebo postavení, někým, něčím ap.); [s žádoucí vlastností] zachovávat si něco; [bez určení] vytrvávat: Kristus oſtawa na věky EvOl 318b (J 12,34: ostane BiblDrážď, ~Ol, zóstává ~Lit, ~Pad, ~Praž, bydlí EvRajhr, ~Zimn, ~Beneš, jest věčný ~Praž) manet; týmž oſtawage, jímžto s byl i jsi JeronM 28a; aby nižádný… z toho pokolenie vršovského živ neoſtawal, ale všickni aby zbiti byli PulkB 93 ne quisquam… sineretur vivere (volný překlad); múdré panie po nesnadných mužích tak oſtawagy ŠtítKlem 48b; jenž [zelený věnec] zimě i létě vždy při své barvě oſtawal TkadlA 4b; ta [věnná zástava] v svém běze oſtawa DubA 10a; et permanet [Maria] i oſtawa virgo dievka mater mátě HymnUKA 9a; permanent oſtawagi [mučedníci] immobiles nehýbají, t. neustupují s viery HymnUKA 116a; ostávámy jemu dlužni tři sta kop gr. TeigeMíst 1,225 (1431); ta svátost samo púhé znamenie oſtawa těla Kristova ChelčBisk 76a je; ta [církev] oſtáwá pevná a stálá AktaBratr 2,174b; constare stati, oſtawati, ustavičnu býti na dobrém SlovKlem 10a; ostává [Kazlar] člověkem páně Osvaldovým Půh 5,91 (1484) 4. (po kom, po čem) zbývat, zůstávat jako zbytek n. pozůstatek, popř. jako poslední možnost: když zbieráš tvú vinnici, neshrabuj hroznových zrn, ješto oſtawagi BiblCard Dt 24,21 (~Ol, ~Lit, zóstávajících hroznóv ~Pad, necháš paběrkuov ~Praž) remanentes racemos; když… neviemy, co činiti jest, to nám jediné oſtawa, abychom… AlbRájA 58b hoc solum habemus residui; to, co oſtawa po stole WaldhPost 98a; Petrova siet viery jediná k zachování života oſtáwa člověku v takovém nebezpečenství ChelčSíť 5b; po nichž [slavných mužích] nám oſtawa naděje v nebi i v pekle ChelčPost 100b; sirotkóm ostává se 8 set zl. Půh 5,224 (1490); ║ dva rukojmí umřela nedavše nic a na mém ostává 25 hř. gr. Půh 6,43 (1480) zůstává jako pohledávka 5. za co, na miestě čeho zůstávat náhradou za něco, nastupovat na místo něčeho: když v nebi hojnější statek oſtawa za ten časný ChelčSíť 96b; kdežkoli ctnost bývá zrušena…, tu na tom miestě vždy hřiech smrtedlný oſtawa ChelčSíť 13a. Jen u Chelč 6. jak, jaký ocitat se v nějakém změněném stavu n. postavení (a setrvávat v něm); jaký stávat se nějakým: města tvá pohubena budú oſtawagycz bez bydlitele Pror Jr 4,7 (BiblOl, ostanúce ~Lit, ~Pad, ~Praž) remanentes; bez moci oſtawa [člověk] v lehkosti ChelčSíť 6a; města i vsi pusté oſtawagi CestKabK 7a II. sloveso objektové A. s předložkovým lokálem na čem (s kým) rozhodovat se pro něco, zůstávat při něčem; [společně] usnášet se na něčem: na tom já s tobú oſtawam UmučRoud 866; oſtawa [sv. Augustin] konečně na této řeči, že… HusPostH 80b (~B); obecně všichni světí doktorové na tom oſtawagi, že… RozmlVácl 506 B. s akuzativem 1. co [peněžitou částku] komu zůstávat dlužen, být dlužen: ještě jemu ostává devadesát kop ArchČ 28,61 (1419); neostávám jemu…nežli dvě stě k. gr. TeigeMíst 1,215 (1436) 2. co komu zanechávat: pokoj oſtauagi vám BiblLit J 14,27 (var. v. ostavovati 2) relinquo C. s genitivem 1. koho/čeho opouštět někoho n. něco, odcházet od někoho n. odněkud; [z místa] vzdalovat se; [od lidí, světa] odlučovat se: neroď nás oſtawati BiblCard Nu 10,31 (~Ol, ~Lit, opúštěti ~Pad, pod. ~Praž) noli…relinquere; náhle, neoſtawayte své dráhy, ujímajte…do Prahy HradProk 28a; ješto [první křesťané] všeho oſtawachu pro Jezukrista ŠtítVyš 67a reliquerant; někteří, i světa oſtawagycz, jdiechu na púšť ŠtítBarlB 184 saecularibus abrenuntiantes; pro nic neoſtaway múdrých TkadlA 40b 2. [o radosti] koho opouštět, přecházet někoho: jižť mne všě radost oſtawa PísZávM 1; tuť mne radost všě oſtawa pro žalostné vzdýchanie PísLobk 434 3. koho (v čem [nouzi ap.]) opouštět, nechávat bez pomoci, bez ochrany ap. někoho: přietele tvého i přietele otcě tvého neoſtaway BiblDrážď Pr 27,10 (~Ol, neopúštěj ~Lit, ~Pad, ~Praž) ne dimiseris; aby neoſtaual sluhy chrámové ve všem, v němž sě obraciješ na zemi BiblOl Dt 12, 19 (aby neostavil ~Card, ~Lit, aby neopúštěl ~Pad, ~Praž) ne derelinquas; jenž [Ježíš] svých neoſtawa v núzi FlašRadaA 1885 — relig. [o Bohu]: pomocník mój buď, hospodine, neoſtaway mne ŽaltWittb 26,9 (BiblDrážď, ~Ol, ~Lit, neopušťuj ŽaltKlem, neopúščěj ~Kap, BiblPad, ~Praž, neodstupuj ŽaltPod) ne derelinquas; svatých svých neoſtawa [Bůh] v čas potřěbný JeronM 47b; Neoſtaway mne, hospodine ModlMil 106b; ║ aby Marije neoſtawal [Josef] ZrcSpasK17 nepropouštěl 4. koho [ďábla], čeho [zákona ap.] opouštět, přestávat uznávat někoho n. něco; [zákon, nařízení] přestupovat: slyš, mój synu, kázni otcě tvého, a neoſtawag zákona tvé mateře BiblDrážď Pr 1,8 (~Ol, ~Lit, ~Pad, neopúštěj ~Praž) ne dimittas; přisáhl s mi…, aby mne [ďábla] nikda neoſtawal PasMuzA 506; ne inhed oſtaway božieho kázanie ŠtítKlem 25a; ktož oſtawagí zákona, chvále nemilostivého BiblKladr Pr 28,4 (opúštějí zákon ~Lit, ~Pad, ~Praž, jsú vyběhli z zákona ~Drážď, ~Ol) derelinquunt legem 5. čeho [chování, stavu ap.] zanechávat něčeho, upouštět od něčeho; [něčeho žádoucího] vzdávat se něčeho; [něčeho nežádoucího] zbavovat se něčeho; [nějaké činnosti] ustávat v něčem: ustavě sě s ní [moudrostí], neoſtawayz jie BiblDrážď Sir 6,28 (~Ol, ~Lit, ~Praž, neopúštěj ~Pad) ne derelinquas; abych neoſtawal [mnich] zákona OtcB 143a ne desererem; milosrdie i pravdy neoſtaway BiblOl Pr 3,3 (~Lit, neopúštěj ~Pad, milosrdie a pravda ať tebe neopúštějí ~Praž) misericordia et veritas te non deserant; ten…, jenž rozkoši zemské… pro krále nebeského oſtawa MatHom 29; světské marnosti počněm aspoň oſtawaty ŠtítSvátA 1a; aby své vóle oſtawal FlašRadaA 1542; uč sě, viece nepřěstávaj ani učenie oſtaway KatoVít 82a ne discere cesses; všech zlostí oſtawaty KancJist 95 Srov. nechávati, opúščěti Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008. 
ostávati², -aju, -á ipf. (pf. ostáti) (čemu) vítězit (nad něčím); čemu přemáhat něco: ktoť rád sedí v radě, tenť oſtawa v každéj svádě DalS 9,16 (ostojí ~C) gesiet (var.: widerstet); právo moci vždy oſtawa BawEzop 3223; když Mojžieš zdvinnieše ruce, tehdy oſtawaſe a přěmáháše lid israheličský AlbRájA 59b vincebat; ktož udává, ten oſtawa PísLobk 431 vyhrává; ║ nastojiechu [židé] velikými hlasy, aby byl ukřižován [Ježíš], i oſtawachu hlasy jich AnsOpat 9 nabývaly převahy, převládaly Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
ostávati¹, -aju, -áš ned. (koho, čeho) odstupovat, vzdalovat se od koho, od čeho, opouštět koho, co: jižť mne všě radost ostává; zůstávat, pozůstávat, zbývat; známo jest, v čem ostávají slova Kristova za vierú lidu v čem se rozcházejí s vírou; zůstávat beze změny, trvat Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
ostávati², -aju, -áš ned. (komu) vítězit nad kým, přemáhat koho Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
ostávati nedok. = zůstávati, přestávati, trvati; — ostávati koho (čeho) = vzdalovati se od koho, nechávati, opouštěti koho (co); — ostávati komu = vítěziti nad kým Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|